// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 12.02.2018

Míra spoluzavinění připadající na nevhodně užitou autosedačku

I. Při posuzování míry spoluzavinění či spolupůsobení škody na straně poškozeného se berou v úvahu okolnosti rozhodné pro vznik škody, tedy i rozsah škody. V rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílelo (byť i nezaviněné) jednání poškozeného, popřípadě náhoda, která se mu přihodila, je vyloučena odpovědnost škůdce.

II. Vzhledem k odbornému závěru, že v případě užití odpovídající autosedačky s vlastním systémem bezpečnostních pásů by v posuzované věci s největší pravděpodobností nedošlo k trvalým následkům na zdraví nezletilé poškozené, je stanovení podílu na vzniku újmy na zdraví poškozené v rozsahu 10 % nepřiměřeně nízké, neboť splněním povinnosti přepravovat poškozenou v odpovídajícím zádržném bezpečnostním systému by došlo ke vzniku újmy výrazně menšího rozsahu, tj. menší újmy na zdraví bez trvalých následků.

Dovolací soud proto určil míru spoluzavinění připadající na nevhodně užitou autosedačku v rozsahu 20 %. Zohlednil tak i skutečnost, že jízdu v nevyhovujícím zádržném systému nepodstupovala poškozená o své vůli, nýbrž se tak stalo z rozhodnutí jejích zákonných zástupců, a že nešlo o absenci jakéhokoli zádržného systému, nýbrž jen o použití nevhodného zádržného systému.

Ostatně i v případě zvlášť riskantního jednání poškozeného bezprostředně souvisejícího s rozsahem utrpěných zranění a mírou trvalých následků lze obvykle uvažovat o spoluzavinění pouze v rozsahu do jedné poloviny, jestliže rozhodující příčinou vzniku škody bylo nezodpovědné počínání řidiče vozidla, jenž dopravní nehodu zavinil.

III. Případnou nesprávnost informací poskytnutých výrobcem autosedačky nelze přičítat k tíži řidiči vozidla, jenž dopravní nehodu zavinil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4463/2017, ze dne 29. 11. 2017

vytisknout článek




Dotčené předpisy: 
§ 441 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2017
§ 2 písm. jj) zák. č. 361/2000 Sb.
§ 6 odst. 1 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb.

Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2016, č. j. 42 C 74/2012-353, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.910.400 Kč s příslušenstvím, co do částky 7.405.600 Kč byla žaloba zamítnuta a žalované byla uložena povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni a vůči státu. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně utrpěla škodu na zdraví s trvalými následky při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla pojištěným pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalovaná uhradila mimosoudně žalobkyni částku odpovídající základnímu bodovému ohodnocení trvalých následků dle znaleckého posudku, avšak k dalšímu mimořádnému zvýšení odškodnění namítla, že žalobkyně byla v době nehody usazena v nevyhovující dětské autosedačce a tato skutečnost byla převažující příčinou vzniku těžkých trvalých následků. Obvodní soud na základě znaleckého posudku dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně byla usazena v dětské autosedačce, která sice odpovídala její hmotnosti, nikoli však tělesným rozměrům, a nesprávný výběr sedačky se projevil v rozsahu utrpěných poranění. V případě užití odpovídající autosedačky by s největší pravděpodobností nedošlo k žádnému vážnému poranění. Převažující příčinou vzniku škody však byla samotná autonehoda, kterou zavinil provozovatel vozidla pojištěného pro tento případ u žalované. Porušením povinnosti řidiče vozidla přepravovat žalobkyni ve vyhovující dětské autosedačce vzniklo spoluzavinění zákonných zástupců žalobkyně na vzniku škody, a to v rozsahu 10 %. Při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění obvodní soud shledal okolnosti pro její mimořádné zvýšení. Pro nízký věk žalobkyně a narušení jejího duševního a osobnostního vývoje již na samém počátku utváření osobnosti zvýšil náhradu za ztížení společenského uplatnění na sedminásobek základního bodového ohodnocení.

K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2017, č. j. 28 Co 471/2016-423, potvrdil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku a výroku o nákladech státu, změnil jej v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 799.200 Kč, ve zbylém rozsahu výrok potvrdil, a dále změnil výrok o výši soudního poplatku a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným obvodním soudem i právními závěry o převažující odpovědnosti pojištěnce žalované na vzniku škody a spoluzavinění rodičů žalobkyně v rozsahu 10 %. Po zhodnocení všech skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že pro nízký věk žalobkyně a rozsah trvalých následků je přiměřená celková náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši osminásobku základního bodového ohodnocení.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jímž napadá rozhodnutí ve vyhovujícím výroku ohledně částky 1.420.800 Kč a dále v závislých výrocích o soudním poplatku a nákladech řízení. Dovolatelka namítá, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to do jaké míry lze přičítat zákonným zástupcům dítěte újmu na zdraví způsobenou dítěti v důsledku usazení v autosedačce neodpovídající tělesným rozměrům dítěte. Za přiměřený podíl na způsobené škodě považuje dovolatelka 30 %, neboť žalobkyně byla dlouhodobě přepravována v nevyhovující autosedačce a byla setrvale vystavována nepřiměřenému riziku, které nelze přenášet na provozovatele jiných dopravních prostředků. Kdyby byla žalobkyně usazena v odpovídajícím zádržném systému, s největší pravděpodobností by nedošlo ke vzniku trvalých následků na jejím zdraví. Navrhla proto, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žaloba se v části 1.420.800 Kč zamítá a v odpovídající části změnil rovněž závislé výroky o soudním poplatku a nákladech řízení, případně napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že současná rozhodovací praxe je v případech dopravních nehod s trvalými následky ustálena na závěru, že rozhodující příčinou vzniku škody je jednání osoby zavinivší dopravní nehodu, rodiče žalobkyně pochybili pouze při volbě zádržného systému, přesto žalobkyně splňovala váhovou kategorii i tělesné rozměry uváděné výrobcem autosedačky. Navrhla proto, aby bylo dovolání zamítnuto.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení otázky stanovení míry spoluzavinění (spoluúčasti) poškozeného dítěte na vzniku škody na zdraví v případě, že bylo přepravováno v nevyhovujícím zádržném bezpečnostním systému, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena. Dovolání je důvodné.

Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.

Podle § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také (či výlučně) jednáním poškozeného, je v tomto rozsahu vyloučena odpovědnost škůdce. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu totiž chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, popř. kvalifikovanou událostí, za niž škůdce odpovídá na objektivním principu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 657/2006, publikovaný pod C 6063 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1500/2006). Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007, Soubor C 7228, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 4286/2011, Soubor C 12892). Nejde přitom o spoluzavinění poškozeného v užším smyslu (zaviněné porušení právní povinnosti), nýbrž přesněji řečeno o spoluzpůsobení vzniku škody (spolupřispění) z jakýchkoliv důvodů, které jsou na straně poškozeného, a to i nezaviněná objektivní skutečnost, která poškozeného postihla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 65/2005, Soubor C 4033).

V rozhodovací praxi dovolacího soudu byla již opakovaně řešena otázka podílu poškozeného spolujezdce, který nebyl připoután bezpečnostním pásem, na vzniku a rozsahu škody, avšak doposud nebyl řešen případ nezletilé poškozené, jež vyžadovala připoutání zádržným bezpečnostním systémem ve smyslu § 2 písm. jj) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změně některých zákonů, a za jejíž připoutání odpovídá dle § 6 odst. 1 písm. c) a d) zákona o silničním provozu řidič motorového vozidla.

Soud prvního stupně uzavřel, že na vzniku a rozsahu škody na zdraví žalobkyně se podílel rovněž nesprávný výběr dětského zádržného systému, neboť podle znaleckého posudku neodpovídal použitý podsedák výšce žalobkyně ani doporučenému věku. Dle informací výrobce i prodejců je autosedačka typu podsedák určena pro děti od 15 do 36 kg a odpovídá věku dítěte 4 až 12 let. Odpovídajícím zádržným systémem pro žalobkyni by byla autosedačka váhové skupiny I od 9 do 18 kg, či skupiny II v rozmezí 15 až 25 kg, s vlastním systémem bezpečnostních pásů, z nichž se dítě během jízdy nemůže uvolnit a při nárazu vozidla nemůže podklouznout pod bezpečnostním pásem. V případě připoutání v odpovídající autosedačce by u žalobkyně s největší pravděpodobností nenastaly trvalé následky a došlo by nejvýše k pohmoždění měkkých tkání břišních či hrudní stěny.

Podle ustálených závěrů dovolacího soudu se při posuzování míry spoluzavinění či spolupůsobení škody na straně poškozeného berou v úvahu okolnosti rozhodné pro vznik škody, tedy i rozsah škody. V obdobném případě Nejvyšší soud uzavřel, že okolnost, že porušení povinnosti zapnout si bezpečnostní pás ze strany poškozeného nebylo „základním důvodem nehody“, není relevantní, neboť pro posouzení míry spoluúčasti poškozeného není významný jeho podíl na vzniku škodní události, nýbrž jeho podíl na vzniku škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3171/2013). V rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílelo (byť i nezaviněné) jednání poškozeného, popřípadě náhoda, která se mu přihodila, je vyloučena odpovědnost škůdce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, Soubor C 2593, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, Soubor C 10425, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 4286/2011, Soubor C 12892).

Vzhledem k odbornému závěru, že v případě užití odpovídající autosedačky s vlastním systémem bezpečnostních pásů by s největší pravděpodobností nedošlo k trvalým následkům na zdraví žalobkyně, je stanovení podílu na vzniku újmy na zdraví žalobkyně v rozsahu 10 % nepřiměřeně nízké, neboť splněním povinnosti přepravovat žalobkyni v odpovídajícím zádržném bezpečnostním systému by došlo ke vzniku újmy výrazně menšího rozsahu, tj. menší újmy na zdraví bez trvalých následků. Námitka nedostatečného zohlednění vlivu nevhodné autosedačky pro vznik a rozsah škody na zdraví žalobkyně, tedy míry spoluúčasti na straně poškozené, je proto důvodná.

Pokud žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že splňovala váhové, výškové i věkové předpoklady pro užití dané sedačky uvedené jejím výrobcem, je podstatné, že ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že dítě uvedených předpokladů nelze bezpečně v dané autosedačce přepravovat. Případnou nesprávnost informací poskytnutých výrobcem autosedačky však nelze přičítat k tíži řidiči vozidla, jenž dopravní nehodu zavinil, a tedy ani žalované.

Míru spoluodpovědnosti za vznik škody v rozsahu 10 % považuje dovolací soud za nepřiměřeně nízkou. Podíl spoluzavinění zákonných zástupců žalobkyně v rozsahu 30 %, jak navrhla dovolatelka, nebo vyšší by se již blížil míře spoluúčasti poškozeného v případech neužití bezpečnostních pásů nebo vědomé spolujízdy s podnapilým řidičem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007, Soubor C 7833, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4199/2013, Soubor C 13869, nebo již citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3171/2013). Dovolací soud proto určil míru spoluzavinění připadající na nevhodně užitou autosedačku v rozsahu 20 %. Zohlednil tak i skutečnost, že jízdu v nevyhovujícím zádržném systému nepodstupovala poškozená o své vůli, nýbrž se tak stalo z rozhodnutí jejích zákonných zástupců, a že nešlo o absenci jakéhokoli zádržného systému, nýbrž jen o použití nevhodného zádržného systému. Ostatně i v případě zvlášť riskantního jednání poškozeného bezprostředně souvisejícího s rozsahem utrpěných zranění a mírou trvalých následků lze obvykle uvažovat o spoluzavinění pouze v rozsahu do jedné poloviny, jestliže rozhodující příčinou vzniku škody bylo nezodpovědné počínání řidiče vozidla, jenž dopravní nehodu zavinil (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 895/2008, nebo ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2919/2016).

Odvolací soud vyšel při stanovení výše náhrady škody ze základního bodového ohodnocení 7.400 bodů a tomu odpovídající částky 888.000 Kč, kterou zvýšil pro okolnosti hodné mimořádného zřetele na osminásobek, tedy jako přiměřenou náhradu za ztížení společenského uplatnění určil částku 7.104.000 Kč. Při spoluúčasti 20 % na straně žalobkyně je jí žalovaná povinna uhradit částku 5.683.200 Kč. Žalovaná mimosoudně vyplatila žalobkyni částku 684.000 Kč. Celkem tedy měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 4.999.200 Kč. K náhradě za ztížení společenského uplatnění ve výši 4.910.400 Kč přiznané soudem prvního stupně bylo proto třeba přiznat žalobkyni dalších 88.800 Kč, a ve zbytku potvrdit zamítavý výrok rozsudku obvodního soudu.

Jelikož zjištěný skutkový stav dává podklad pro konečné rozhodnutí ve věci, jde o právní posouzení (korekci) rozsahu spoluúčasti na vzniku škody na straně žalobkyně, které bylo předmětem posuzování soudů prvního i druhého stupně a k němuž měla žalobkyně možnost se vyjádřit, shledal Nejvyšší soud podmínky pro změnu napadeného rozsudku ve smyslu § 243d písm. b) o. s. ř.

Vzhledem ke změně výroku ve věci samé a celkové výši přiznaného plnění doznaly změn i nákladové výroky svou povahou závisející na výsledku sporu ve věci samé.

Výrok o nákladech řízení mezi účastníky před soudy prvního a druhého stupně se opírá o ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni náleží náhrada za zastupování advokátem ve výši 551.850 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (při částce 28.300 Kč za jeden úkon právní služby), 21 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, tedy 6.300 Kč, a 21 % náhrada DPH ve výši 117.212 Kč, celkem tedy 675.362 Kč. Soudní poplatek, který činí 5 % z přiznané částky 4.999.200 Kč, měl být správně stanoven ve výši 249.960 Kč, a žalované na něm tedy bude vráceno 35.520 Kč (285.480 Kč - 249.960 Kč).

S ohledem na okolnosti vzniku škody na zdraví žalobkyně a na majetkové poměry na obou stranách sporu jsou v daném případě dány důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. za použití § 243c odst. 3 věty první, jež odůvodňují náhradu nákladů dovolacího řízení úspěšnější žalované nepřiznat.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články