// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 11.10.2017

Odpovědnost podnájemce za poškození pronajaté věci neznámou osobou

Základní povinností nájemce po skončení nájmu je vrátit nepoškozený předmět nájmu pronajímateli a analogicky se posuzuje povinnost podnájemce. Podnájemce odpovídá za škodu způsobenou porušením této povinnosti, a to i v případě, že nemožnost vrátit předmět podnájmu v uvedeném stavu způsobila třetí nezjištěná osoba (zde založením požáru).

Majetková újma v dané věci vznikla sice původně vlastníkovi poškozeného objektu, ale vzhledem k tomu, že nájemkyně mu již škodu uhradila, je oprávněna v rozsahu škody způsobené požárem požadovat náhradu za poškození objektu na podnájemkyni, jejíž porušení právní povinnosti spočívá nikoliv ve způsobu, jakým pečovala o ochranu předmětu podnájmu, včetně plnění speciální prevenční povinnosti podle § 670 obč. zák., nýbrž zásadním je porušení povinnosti vrátit nájemkyni nepoškozený předmět podnájmu. V příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla nájemkyni škoda, neboť její majetkový stav se snížil o hodnotu vyplacenou vlastníku nemovitosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1329/2017, ze dne 28. 6. 2017

vytisknout článek




Dotčené předpisy:
§ 420 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 670 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 13 zák. č. 116/1990 Sb. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: nájem nebytových prostor; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. ledna 2016, č. j. 27 C 104/2014-273, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 21. dubna 2016, č. j. 27 C 104/2014-336, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5.629.500 Kč s příslušenstvím, co do dalších 5.629.500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jakožto nájemkyně budovy, včetně pozemku č. parc. 6370/3 v katastrálním území M., uzavřela dne 9. května 2011 podnájemní smlouvu se žalovanou, která nemovitost užívala jako prodejnu bytových doplňků a nábytku. Dne 22. prosince 2012 došlo v důsledku požáru na zásobovací rampě, kde měla žalovaná uskladněny palety, k rozsáhlému porušení stavby včetně nosné části. Výše škody byla znaleckým posudkem stanovena na 11.259.000 Kč, kterou žalobkyně na základě dohody uhradila vlastníku nemovitosti. Soud posoudil věc podle § 670 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2015 (dále jen „obč. zák.“), ve spojení s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalobkyně i žalovaná odpovídají za škodu podle § 420 obč. zák., ve spojení s ust. § 415 obč. zák., když žalobkyně nepojistila objekt pro případ požáru a žalovaná řádně nezajistila otevřený skladový prostor ohraničený propustnou mříží, kde byly skladovány kartony, papír a palety, jež byly veřejnosti snadno přístupné, a nebezpečí zahoření z nedopalku díky otevřenosti prostoru velké. Obě účastnice sporu porušily také prevenční povinnost danou jim ust. § 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, pokud šlo o podmínky skladování dřevní hmoty a obalových materiálů.

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně a žalované rozsudkem ze dne 18. října 2016, č. j. 51 Co 211/2016-351, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po zopakování dokazování vyšel ze zjištění, že příčinou požáru byla manipulace s otevřeným ohněm s tím, že nebylo možno stanovit, zda se jednalo o úmyslné či nedbalostní jednání neznámé osoby. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná neporušila žádnou zákonnou ani smluvní povinnost, včetně obecné prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., neboť příčinou požáru, bez níž by k požáru nedošlo, byla otevřená manipulace s ohněm, nikoliv pouhé umístění dřevěných palet a kartonů v prostorech skladovací rampy. Nebyly zjištěny žádné nedostatky na požárním úseku a ani z podnájemní smlouvy nevyplývá pro žalovanou jakékoliv omezení ohledně užívání nákladové rampy. Odvolací soud dovodil, že žalovaná nezanedbala povinnost řádné péče o pronajatou věc, když zachovávala obvyklý stupeň pozornosti, a v této souvislosti poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1735/2010 a 25 Cdo 4562/2008. Povinnost tzv. generální prevence podle § 415 obč. zák. totiž neznamená automatickou odpovědnost za škodu tam, kde nelze požadovat natolik zvýšenou míru obezřetnosti a předvídatelnosti. Uzamykatelný zamřížovaný prostor na rampě byl v tomto stavu žalované podnajat, a i s ohledem na předchozí užívání byl určen ke skladování obalů z provozní činnosti. Jednání žalované tak nemůže být považováno za protiprávní, jestliže si počínala v souladu se zvyklostmi a okolnostmi, za kterých je prostor obvykle užíván, a v jednání žalované nelze spatřovat exces z obvyklého chování obdobných subjektů v daném místě a čase. Jelikož žalovaná neporušila prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák., neodpovídá za škodu vzniklou požárem. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně porušila prevenční povinnost, když pronajatou nemovitost nepojistila, neobstojí, neboť tato povinnost nevyplývá pro ni ze zákona ani ze smlouvy.

Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1920/2014 a sp. zn. 25 Cdo 65/2006, uveřejněné pod č. 20/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to v otázce odpovědnosti podnájemce vrátit věc, i když nemožnost vrátit předmět podnájmu způsobila třetí osoba. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1735/2010 a 25 Cdo 4562/2008, považuje dovolatelka za zcela nepřípadný a na projednávanou věc nedopadající. Namítá dále vadu řízení, neboť odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně z jiného právního důvodu, což je dle judikatury Ústavního soudu důvodem pro kasaci rozhodnutí. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvracela důvody dovolání s tím, že napadené rozhodnutí je věcně správné a v souladu s judikaturou. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody zdůvodnila porušením povinnosti žalované předcházet škodám na majetku dle § 415 obč. zák., a tím vymezila předmět řízení. Argumentuje-li nyní povinností nájemce vrátit předmět nájmu v odpovídajícím stavu, pak takové právní posouzení dopadá na jiný skutkový stav, k porušení povinnosti podnájemce vrátit věc po skončení podnájmu v odpovídajícím stavu nejsou skutková zjištění, žalobkyně netvrdila a neprokázala, v jakém stavu jí byla nemovitost vrácena, a teprve od těchto zjištění by bylo možno stanovit škodu na předmětu podnájmu. Dovozuje, že nelze připustit, aby posuzování prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. bylo bezbřehé a umožňovalo vznik odpovědnosti za každý, byť i jen teoreticky předpokladatelný důvod vzniku škody. Zdůraznila, že v rámci podnájemní smlouvy si počínala v souladu se stanovenými povinnostmi, svoje věci mohla uskladnit na jakémkoliv místě za podmínek stanovených zákonem a podle vyjádření Hasičského záchranného sboru nebyly na její straně zjištěny nedostatky na požárním úseku. Navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení, zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení právní otázky odpovědnosti podnájemce za poškození pronajaté věci, způsobené neznámou osobou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle ust. § 13 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, nebylo-li dohodnuto jinak, je v případě ukončení nájmu nájemce povinen vrátit nebytový prostor ve stavu, v jakém ho převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je základní povinností nájemce po skončení nájmu vrátit věc pronajímateli a analogicky se posuzuje povinnost podnájemce. V době, kdy žalovaná měla věc v podnájmu, byla věc poničena požárem založeným neznámou osobou zřejmě při manipulaci s otevřeným ohněm. Samozřejmě platí, že žalovaná není odpovědná za vznik požáru, který nezaložila, nýbrž - pokud sama neuvedla poškozenou nemovitost do původního stavu - je odpovědná za újmu, vzniklou tím, že poškození pronajatého prostoru bylo odstraněno, a ona by tak po skončení nájmu mohla splnit svou povinnost a vrátit nemovitost ve stavu, v jakém ji převzala s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Majetková újma vznikla sice původně vlastníkovi poškozeného objektu, ale vzhledem k tomu, že žalobkyně mu již škodu uhradila, je oprávněna v rozsahu škody způsobené požárem požadovat náhradu za poškození objektu na žalované, jejíž porušení právní povinnosti spočívá nikoliv ve způsobu, jakým pečovala o ochranu předmětu podnájmu, včetně plnění speciální prevenční povinnosti podle § 670 obč. zák., nýbrž zásadním je porušení povinnosti stanovené podnájemní smlouvou vrátit žalobkyni nepoškozený předmět podnájmu. V příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla žalobkyni škoda, neboť její majetkový stav se snížil o hodnotu vyplacenou vlastníku nemovitosti. Odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni se odvozuje od porušení smluvní povinnosti vrátit podnajatou věc po uplynutí sjednané doby pronajímateli ve stavu, v jakém byla převzata. To platí právě za situace, že nemožnost vrátit předmět podnájmu v uvedeném stavu způsobila založením požáru třetí nezjištěná osoba. Případná odpovědnost této osoby, která se odvíjí od jiných skutkových okolností než v případě žalované, nevylučuje odpovědnost žalované vůči žalobkyni za porušení smluvní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 25 Cdo 65/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2016, sp. zn. 25 Cdo 1920/2014).

Odvolací soud při posouzení rozsahu prevenční povinnosti vycházel z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1735/2010 a ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4562/2008. Jejich závěry však na danou věc plně nedopadají. V případě rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1735/2010 se jednalo o poněkud odlišný skutkový stav, v úvahu přicházela příčina vzniku požáru buď na straně žalujícího pronajímatele (vada elektroinstalace) nebo na straně žalovaných nájemců (vada elektrospotřebiče, která však nebyla prokázána). V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4562/2008 pak byla řešena otázka tzv. spoluzavinění poškozeného (§ 441 obč. zák.) na vzniku škody způsobené nezletilým.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů dalšího řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články