// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 25.07.2017
Odpovědnost navrhovatele veřejné dobrovolné dražby za pravost pohledávky
Navrhovatel veřejné dobrovolné dražby odpovídá vydražiteli za existenci (pravost) pohledávky, která byla předmětem dražby, podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách (v rámci odpovědnosti navrhovatele za vady předmětu dražby) za předpokladu, že mu právní vada předmětu dražby spočívající v neexistenci (nedostatku pravosti) pohledávky byla či měla být při podání návrhu na provedení dražby známa a neupozornil na ni včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby a že z dražební vyhlášky nevyplývá ohledně odpovědnosti navrhovatele za tuto právní vadu něco jiného.
Při posuzování odpovědnosti navrhovatele dobrovolné dražby za vadu předmětu dražby spočívající v tom, že pohledávka, která byla předmětem dražby, neexistuje, je tedy třeba zabývat se nejen tím, zda navrhovateli dražby bylo či mělo být při podání návrhu na provedení dražby známo, že tato pohledávka neexistuje, ale i tím, zda navrhovatel dražby na tuto právní vadu předmětu dražby (na neexistenci pohledávky) včas upozornil dražebníka ve smlouvě o provedení dražby a co bylo ve vztahu k odpovědnosti navrhovatele dražby za uvedenou vadu předmětu dražby stanoveno v dražební vyhlášce (zda odpovědnost navrhovatele dražby za vady není na základě jeho upozornění v dražební vyhlášce v tomto směru omezena).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 387/2017, ze dne 16. 5. 2017
Dotčené předpisy: § 63 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31.12.2012
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne 9. 4. 2013 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 703.840,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný navrhl provedení veřejné dobrovolné dražby, jejímž předmětem byla podle dražební vyhlášky č. 843/2012 ze dne 13. 4. 2012 vydané dražebníkem JUDr. Pavlem Štrbíkem peněžitá pohledávka, kterou má navrhovatel za svým dlužníkem Galaxie, s. r. o., a jejíž „jmenovitá hodnota“ podle soudního znalce zjišťujícího cenu předmětu dražby činí 32.393.667,10 Kč „plus příslušenství“, že tato pohledávka „se skládá“ z pohledávky ve výši 28.500.000,- Kč vzniklé z titulu neuhrazení části kupní ceny za hotel Dukla v Blansku úpadcem Galaxie, s. r. o., z pohledávky ve výši 33.437,10 Kč vzniklé z titulu neuhrazení telekomunikačních poplatků a z pohledávky ve výši 3.860.230,- Kč vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení na základě užívání hotelu Dukla v období prosinec 1994 – prosinec 1996, že usnesením Krajského obchodního soudu v Brně č. j. 28 K 24/98-96 byl dne 24. 11. 1999 prohlášen na majetek dlužníka Galaxie, s. r. o. konkurs, že žalovaný svoji pohledávku do konkursního řízení řádně a včas přihlásil, že pohledávka žalovaného byla uznána, že žalobce uvedený předmět dražby na dražbě konané dne 23. 5. 2012 vydražil za částku 800.000,- Kč, kterou dražebníkovi uhradil, že v dražební vyhlášce ani v čl. V. protokolu č. 843/2012 o předání předmětu dražby sepsaném dne 1. 6. 2012 nebyla uvedena existence vady předmětu dražby, avšak že poté, co žalobce na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2012 č. j. 28 K 24/98-57 vstoupil do konkursního řízení „místo žalovaného“, na základě informací sdělených JUDr. Yvonou Malířovou, správkyní konkursní podstaty dlužníka Galaxie, s. r. o., zjistil, že pohledávka ve výši 28.500.000 Kč, která byla předmětem dražby, nikdy neexistovala, což muselo být žalovanému známo nejpozději od 23. 5. 2005, a že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2005 č. j. 3 Cmo 59/2003-103 bylo na základě žaloby žalovaného pravomocně rozhodnuto, že hotel Dukla se vylučuje z konkursní podstaty úpadce Galaxie, s. r. o. z důvodu neplatnosti kupních smluv, na jejichž základě měl být komplex hotelu Dukla prodán úpadci. Žalobce má za to, že „je-li neplatný nabývací titul, neexistuje nesplacená pohledávka na jejím základě“, a že důsledkem uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci je „neexistence pohledávky ve výši 28.500.000,- Kč a bez dalšího zánik této pohledávky v průběhu konkursního řízení, tedy aniž by byl zánik konkursní pohledávky vázán na rozhodnutí konkursního soudu“. Žalobce vychází z toho, že kdyby žalovaný ve smlouvě o provedení dražby dražebníka na existenci vady upozornil, dražebník by tuto vadu promítl do popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce. Protože tak dražebník neučinil, odpovídá žalovaný podle mínění žalobce v souladu s ustanovením § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách za vady předmětu dražby. Výši nároku z titulu odpovědnosti za vady předmětu dražby žalobce (vzhledem k tomu, že z celkové „jmenovité výše“ dražených pohledávek činí podíl „neexistující“ pohledávky 87,98 %) vyčíslil na 703.840,- Kč odpovídajících 87,98 % z ceny 800.000,- Kč, kterou žalovaný (správně žalobce) jakožto vydražitel uhradil za vydražení předmětu dražby.
Žalovaný zejména namítal, že žalobcem tvrzená vada pohledávky nebyla doložena ani prokázána, že předmětná pohledávka byla v rámci konkursního řízení úpadce Galaxie, s. r. o. zjištěna a správkyní konkursní podstaty úpadce uznána co do výše 32.393.667,10 Kč, že žalobce neuvádí žádné relevantní soudní rozhodnutí, ze kterého by vyplývalo, že jím vydražená pohledávka nebyla v rámci konkursního řízení úpadce uznána nebo že by byla vyloučena z uspokojení, a že zcela opomíjí skutečnost, že předmětný soubor nemovitostí byl později do soupisu konkursní podstaty úpadce znovu zapsán a následně v rámci zpeněžení konkursní podstaty zpeněžen veřejnou dobrovolnou dražbou č. 04/11 ze dne 27. 9. 2011 za 30.500.000,- Kč, a že tato částka byla (po odečtení nákladů dražby a části draženého souboru připadajícího na movité věci ve vlastnictví žalovaného, které nebyly zapsány do soupisu konkursní podstaty) převedena do konkursní podstaty, ze které bude rozvržena k úhradě všech zjištěných pohledávek, včetně pohledávky žalobce.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 22. 5. 2014 č. j. 6 C 132/2013-113 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 703.840,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobce ve veřejné dobrovolné dražbě č. 843/2012 ze dne 23. 5. 2012, jejímž předmětem byla peněžitá pohledávka ve výši 32.393.667,10 Kč s příslušenstvím, kterou měl žalovaný jako navrhovatel za svým dlužníkem Galaxie, s. r. o. (pohledávka ve výši 28.500.000,- Kč vzniklá z titulu neuhrazení části kupní ceny za hotel Dukla v Blansku úpadcem Galaxie, s. r. o., pohledávka ve výši 33.437,10 Kč vzniklá z titulu neuhrazení telekomunikačních poplatků a pohledávka ve výši 3.860.230,- Kč vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení na základě užívání hotelu Dukla v období prosinec 1994 – prosinec 1996), vydražil uvedený předmět dražby za cenu 800.000,- Kč, že žalobce vstoupil do konkursního řízení úpadce Galaxie, s. r. o., na místo žalovaného, že pohledávka žalobce ve výši 87.221.671,- Kč sestávající z částky 43.500.000,- Kč představující nezaplacenou kupní cenu za nemovitosti a z částky 43.721.671,- Kč představující smluvní úroky byla správkyní konkursní podstaty částečně popřena a uznána pouze do výše 28.500.000,- Kč (část neuhrazené kupní ceny), že tato pohledávka byla přihlášena jako podmíněná potud, pokud nemovitosti (hotel Dukla s příslušenstvím) nebudou vyloučeny z konkursní podstaty úpadce, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2005 č. j. 3 Cmo 59/2013-103 byly ze soupisu konkursní podstaty úpadce Galaxie, s. r. o., vyloučeny nemovitosti v katastrálním území B. – dům (hotel Dukla) na stavebním pozemku p. č. 2840, stavební pozemek parc. č. 2840 a pozemky parc. č. 783/15, parc. č. 783/16 a parc. č. 783/18, se všemi součástmi a příslušenstvím, z důvodu, že úpadce na základě výsledků dražby konané dne 15. 10. 1992 nesplnil zákonné podmínky a neuhradil kupní cenu dosaženou vydražením, a že tedy na základě kupních smluv uzavřených dne 20. 10. 1992 a 10. 9. 1993 na úpadce nepřešlo vlastnické právo, a že „dále zde byla konstatována i absolutní neplatnost uvedených kupních smluv“, a že předmětné nemovitosti byly následně správkyní konkursní podstaty opětovně „přihlášeny“ do konkursní podstaty jako majetek třetích osob, který nenáleží úpadci, z důvodu, že na nemovitostech vázlo zástavní právo smluvní, přičemž zástavním dlužníkem byl úpadce Galaxie, s. r. o. a zástavním věřitelem konkursní věřitel č. 9 AGROBANKA Praha, a. s., v likvidaci. Na základě zjištění, že pohledávka, která vznikla z titulu neuhrazení části kupní ceny za hotel Dukla v Blansku úpadcem Galaxie, s. r. o., nemohla v době dražby konané dne 23. 5. 2012 vůbec existovat, a to s ohledem na skutečnost, že kupní smlouvy uzavřené dne 20. 10. 1992 a 10. 9. 1993, na základě kterých mělo na úpadce Galaxie, s. r. o. přejít vlastnické právo k předmětným nemovitostem, byly „prohlášeny za absolutně neplatné“, a že neexistence pohledávky musela být žalovanému známa, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný je odpovědný za tyto vady vydražiteli ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť „měl dražebníka na vady předmětu dražby v dražební vyhlášce č. 843/2012 ze dne 13. 4. 2012 upozornit, což však neučinil“. Náhradu nákladů řízení soud prvního stupně procesně úspěšnému žalobci nepřiznal, neboť žalobce nezaslal žalovanému „předžalobní“ výzvu ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu a argument žalobce, že měl obavu, že žalovaný přistoupí k výmazu z obchodního rejstříku, není podle soudu prvního stupně důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který by soud mohl výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat.
K odvolání žalobce a žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 10. 2015 č. j. 37 Co 406/2014-166 opraveným usnesením ze dne 20. 4. 2016 č. j. 37 Co 406/2014-197 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 112.244,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Baťka, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 39.378,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Baťka. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, poukázal zejména na skutečnost, že žalovaný nesplnil svou povinnost podle § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť dražebníka neupozornil na vady pohledávky ve výši 28.500.000,- Kč, „přičemž za toto odpovídá dražebníkovi“, a dovodil, že žalovanému musela být „neexistence“ této pohledávky (části nezaplacené kupní ceny za hotel Dukla) známa, neboť již v roce 2005 bylo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci rozhodnuto o vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty společnosti Galaxie, s. r. o. „pro neplatnost nabývacích smluv“, přičemž žalovaný „zařadil“ pohledávku do dražby konané v roce 2012. „Opětovné zařazení těchto nemovitostí z titulu existence zástavního práva do konkursu“ podle názoru odvolacího soudu „na tomto závěru nemohlo ničeho změnit“. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud shledal, že skutečnost, že žalobce nezaslal žalovanému „předžalobní“ výzvu, není v dané věci důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, neboť z doložené korespondence stran bylo jasné, že žalovaný z důvodu jiného právního názoru plnit odmítá, a nelze očekávat, že pokud se celé řízení, včetně řízení odvolacího, aktivně brání a pohledávku žalobce neuznává, že by se zachoval jinak, pokud by dostal „předžalobní“ výzvu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení odpovědnosti žalovaného, která byla posouzena nikoliv jako odpovědnost za vydraženou hodnotu (pohledávku) – za vady předmětu dražby – ale jako „odpovědnost za výsledek“ nákupu (vydražení) této hodnoty, tj. jako odpovědnost za postup správkyně konkursní podstaty a konkursního soudu, jejichž nesprávným postupem v průběhu konkursního řízení úpadce k vydražené pohledávce nebylo přihlíženo, že pokud se jedná o žalobcem uplatněný důvod neexistence pohledávky, pak předmětná nemovitost byla později do soupisu konkursní podstaty úpadce Galaxie, s. r. o., znovu zapsána a správce konkursní podstaty tuto skutečnost oznámil 7. 12. 2009, že „tento majetek (soubor nemovitostí) byl poté zpeněžen za 30.500.000,- Kč“, že tato částka byla (po odečtení nákladů veřejné dobrovolné dražby a části draženého souboru připadajícího na movité věci ve vlastnictví žalovaného, které nebyly zapsány do soupisu konkursní podstaty) převedena do konkursní podstaty, ze které měla být vyplacena žalobci, a že pokud se žalobci nedostalo v rámci rozvrhu nesprávným postupem konkursního soudu odpovídajícího plnění, pak to není vinou žalovaného. Byla-li pohledávka přihlášena jako podmíněná – potud, pokud nemovitosti (hotel Dukla s příslušenstvím) nebudou vyloučeny z konkursní podstaty úpadce – pak je podle názoru dovolatele „tuto podmínku třeba chápat tak, že je vázána na skutečnost, kdy se součástí konkursní podstaty nestane výtěžek jejího zpeněžení“. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud měl tento stav právně posoudit tak, že žalobce se stal vlastníkem vydražené pohledávky, která vadou zatížena nebyla, neboť hotel Dukla se souvisejícími pozemky byl ke dni dražby součástí konkursní podstaty, a že správné právní posouzení by „spočívalo v tom, že odpovědnost žalovaného byla dána za nabytí dražené pohledávky (tří pohledávek), které žalobce nabyl (to je osvědčeno rozhodnutím konkursního soudu o vstupu žalobce do řízení na místo žalovaného), a žalobu by v důsledku toho zamítl“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, „že žalobě vyhoví“, nebo aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „soudu I. stupně“ k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, neboť žalovaný ve svém dovolání „nepřednáší byť jedinou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, která by byla způsobilým dovolacím důvodem podle § 237 občanského soudního řádu“, popřípadě aby dovolání zamítl, neboť předmětná pohledávka na zaplacení částky 28.500.000,- Kč nemohla „obživnout“ tím, že předmětné nemovitosti byly později znovu sepsány do soupisu konkursní podstaty úpadce Galaxie, s. r. o. (postupem podle § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání), neboť na nich vázlo zástavní právo zajišťující pohledávku vůči úpadci Galaxie, s. r. o., a tato (a ani žádná jiná) skutečnost nemohla způsobit vznik pohledávky na zaplacení kupní ceny, která z důvodu absolutní neplatnosti kupních smluv nikdy nevznikla.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobce ve veřejné dobrovolné dražbě č. 843/2012 konané na návrh žalovaného dne 23. 5. 2012 vydražil za cenu 800.000,- Kč předmět dražby označený a popsaný v dražební vyhlášce č. 843/2012 ze dne 13. 4. 2012 jako „peněžitá pohledávka, kterou má navrhovatel za svým dlužníkem Galaxie, s. r. o.“, jejíž „jmenovitá hodnota“ ke dni 15. 3. 2012 činila 32.393.667,10 Kč „plus příslušenství“ a která „se skládá“ z pohledávky ve výši 28.500.000,- Kč vzniklé z titulu neuhrazení části kupní ceny za hotel Dukla v Blansku úpadcem, z pohledávky ve výši 33.437,10 Kč vzniklé z titulu neuhrazení telekomunikačních poplatků a z pohledávky ve výši 3.860.230,- Kč vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení na základě užívání hotelu Dukla v období prosinec 1994 – prosinec 1996, že žalovaný přihlásil do konkursního řízení úpadce Galaxie, s. r. o. čtyři pohledávky v celkové výši 95.359.392,- Kč, že žalobce vstoupil do konkursního řízení úpadce Galaxie, s. r. o., na místo žalovaného, že pohledávka ve výši 87.221.671,- Kč sestávající z částky 43.500.000,- Kč představující nezaplacenou kupní cenu za nemovitosti a z částky 43.721.671,- Kč představující smluvní úroky byla správkyní konkursní podstaty částečně popřena a uznána pouze do výše 28.500.000,- Kč (část neuhrazené kupní ceny), že tato pohledávka byla přihlášena jako podmíněná potud, pokud nemovitosti (hotel Dukla s příslušenstvím) nebudou vyloučeny z konkursní podstaty úpadce, že Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 4. 2005 č. j. 3 Cmo 59/2013-103 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2003 č. j. 4 Cm 137/2002-50, jímž byly ze soupisu konkursní podstaty úpadce Galaxie, s. r. o. vyloučeny nemovitosti v katastrálním území B. – dům č. p. (hotel Dukla) na stavebním pozemku p. č. 2840, stavební pozemek parc. č. 2840 a pozemky parc. č. 783/15, parc. č. 783/16 a parc. č. 783/18, se všemi součástmi a příslušenstvím, z důvodu, že úpadce na základě výsledků dražby konané dne 15. 10. 1992 nesplnil zákonné podmínky a neuhradil kupní cenu dosaženou vydražením, a že tedy na základě kupních smluv uzavřených dne 20. 10. 1992 a 10. 9. 1993 na úpadce nepřešlo vlastnické právo k uvedeným nemovitostem, neboť tyto kupní smlouvy jsou neplatné, že poté byly předmětné nemovitosti správkyní konkursní podstaty opětovně sepsány do konkursní podstaty úpadce Galaxie, s. r. o., jako majetek třetích osob, který nenáleží úpadci, z důvodu, že na nemovitostech vázlo zástavní právo smluvní, přičemž zástavním dlužníkem byl úpadce Galaxie, s. r. o. a zástavním věřitelem konkursní věřitel č. 9 AGROBANKA Praha, a. s., v likvidaci, a že z rozvrhového usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2013 č. j. 28 K 24/98-846, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2014 č. j. 1 Ko 11/2013-860 vyplývá, že správkyní konkursní podstaty byla do rozvrhu zařazena pohledávka žalobce pouze ve výši 3.893.667,10 Kč s tím, že ostatní pohledávky byly správkyní konkursní podstaty popřeny.
Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda navrhovatel veřejné dobrovolné dražby odpovídá vydražiteli za existenci (pravost) pohledávky, která byla předmětem dražby. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – s ohledem na dobu konání veřejné dobrovolné dražby – posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb. a č. 223/2009 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“), a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 13. 6. 2012 (dále jen „obč. zák.“).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí, jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách, veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§ 2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění [§ 2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách a § 6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a insolvenční správce (§ 17 odst. 1 a 4 zákona o veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména § 20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání; vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (vydražitele), k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby – jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) – na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné ze znění ustanovení § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách, právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora.
Právní vztahy vznikající v souvislosti s veřejnými dražbami jsou upraveny především v zákoně o veřejných dražbách. Právní úprava veřejných dražeb a vznik, trvání a zánik právních vztahů s nimi souvisejících obsažená v zákoně o veřejných dražbách však není úplná (komplexní); není-li stanoveno jinak, řídí se tyto právní vztahy občanským zákoníkem (srov. § 65 zákona o veřejných dražbách).
Podle ustanovení § 17 odst. 3 zákona o veřejných dražbách předmětem dražby může být věc, podnik nebo jeho část nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu a převoditelné majetkové právo, bylo-li navrženo jejich vydražení a splňují-li podmínky stanovené tímto zákonem.
Vzhledem k tomu, že pohledávka představuje právo věřitele na plnění (na nabytí určitého majetkového prospěchu od dlužníka), které je v souladu s ustanovením § 524 a násl. obč. zák. zásadně převoditelné, není pochyb o tom, že ji lze považovat za převoditelné majetkové právo ve smyslu zákona o veřejných dražbách (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4374/2009).
Došlo-li u veřejné dobrovolné dražby k přechodu vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby na vydražitele (kdy vydražitelovo vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby nebylo a již nemůže být zpochybněno), neznamená to samo o sobě, že by nemohla vzniknout odpovědnost za škodu podle ustanovení § 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, popřípadě podle ustanovení § 420 obč. zák., neobsahuje-li v tomto směru zákon o veřejných dražbách vlastní právní úpravu. I když vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby a ani jiné výsledky dražby již nemohou být (vyslovením neplatnosti dražby soudem) zpochybněny, mohlo dojít ze strany dražebníka k porušení ustanovení zákona o veřejných dražbách anebo mohlo nastat zaviněné porušení jiné právní povinnosti (dražebníkem, navrhovatelem dražby nebo jinou osobou) a v důsledku těchto protiprávních úkonů navrhovatele dražby nebo dražebníka anebo jiných osob mohla vzniknout škoda. I když nedošlo (a nemůže již dojít) k vyslovení neplatnosti veřejné dražby soudem, nelze úspěšně dovozovat, že by tím také zanikla případná (objektivně založená) protiprávnost jednání navrhovatele dražby, dražebníka či jiných osob nebo se jinak stala právně bezvýznamnou a že by tedy jen z tohoto důvodu nemohli být odpovědni za svá protiprávní jednání (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 1263/2008, který byl uveřejněn pod č. 109 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). V každém případě odpovědnost nastane, jen jestliže budou splněny všechny předpoklady příslušné skutkové podstaty odpovědnosti za škodu. K těmto předpokladům – bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost za škodu objektivní (§ 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách), nebo subjektivní (§ 420 obč. zák.) povahy – patří vždy porušení právní povinnosti (škůdcem) či nastoupení jiné škodné události, vznik škody (poškozenému), příčinná souvislost mezi nimi a u subjektivní odpovědnosti navíc ještě zavinění (škůdce). U veřejné dobrovolné dražby může dražebník odpovídat za škodu za podmínek uvedených v ustanovení § 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách na základě objektivní odpovědnosti nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 420 obč. zák. na základě subjektivní odpovědnosti; navrhovatel veřejné dobrovolné dražby nebo jiná osoba pak jen za podmínek ustanovení § 420 obč. zák. na základě subjektivní odpovědnosti za škodu.
Navrhovatel veřejné dobrovolné dražby dále odpovídá za vady předmětu dražby, které mu byly či měly být při podání návrhu na provedení dražby známy a na které neupozornil včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby; to neplatí, pokud z dražební vyhlášky vyplývá něco jiného (srov. § 63 odst. 1 věty první a druhou zákona o veřejných dražbách).
Odpovědnost dražebníka za vady předmětu dražby není v zákoně o veřejných dražbách upravena. V úvahu nepřichází posuzování odpovědnosti dražebníka za vady podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku, a to již jen z toho důvodu, že právní úprava odpovědnosti za vady obsažená v občanském zákoníku je založena na předpokladu, že věc byla „přenechána jinému za úplatu“ (srov. § 499 obč. zák.), přičemž při veřejné dražbě přechází na vydražitele vlastnictví nebo jiné právo na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. 21 Cdo 534/2009, který byl uveřejněn pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009).
Vydražitel může být poškozen vadami, které se na předmětu dražby vyskytly, tedy tím, že vydražená věc nemá vlastnosti odpovídající stavu, v němž se předmět dražby měl nacházet podle jeho popisu obsaženého v dražební vyhlášce [srov. § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách]. Neupozornil-li navrhovatel dražby ve smlouvě o provedení dražby dražebníka na vady, které mu byly či měly být známy při podání návrhu na provedení dražby, odpovídá za ně, a to nikoliv dražebníkovi, ale vydražiteli. Kdyby navrhovatel na vady předmětu dražby dražebníka řádně upozornil, avšak dražebník by oznámené vady náležitě nepromítl do popisu stavu předmětu dražby v dražební vyhlášce nebo v jejích dodatcích, byl by odůvodněn závěr, že dražebník porušil ustanovení zákona o veřejných dražbách a že proto odpovídá za škodu tím způsobenou podle ustanovení § 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3084/2010).
I když zákon o veřejných dražbách pojem „vady předmětu dražby“ výslovně nedefinuje, lze (obdobně, jako je tomu v případě odpovědnosti za vady věci upravené v občanském zákoníku – srov. například zhodnocení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, Cpj 40/1982, uveřejněné pod č. 22 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1983, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012 sp. zn. 33 Cdo 1244/2011) za faktickou vadu předmětu dražby považovat nedostatek jeho vlastností nebo projevů, které zejména vzhledem k označení a popisu předmětu dražby uvedenému dražebníkem v dražební vyhlášce [srov. § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách] nebo ustanovení právních předpisů měl předmět dražby mít; za faktickou vadu předmětu dražby lze pokládat i nedostatek takové vlastnosti nebo projevu, které se u předmětů dražby daného druhu obecně předpokládají. Právní vadou se rozumí taková závada, která způsobuje, že vydražitel nezískal k předmětu dražby takové právní postavení, jaké měl na základě označení a popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce nabýt.
Protože zákon o veřejných dražbách – jak bylo uvedeno výše – pojem „vady předmětu dražby“ výslovně nedefinuje a odpovědnost navrhovatele veřejné dobrovolné dražby za vady předmětu dražby neomezuje pouze na odpovědnost za faktické vady předmětu dražby, lze dovodit, že navrhovatel veřejné dobrovolné dražby odpovídá vydražiteli za podmínek uvedených v ustanovení § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách též za právní vady předmětu dražby, tedy za to, že vydražitel získá k předmětu dražby takové právní postavení, jaké měl na základě označení a popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce nabýt. Je-li předmětem dražby pohledávka, je právní vadou tohoto předmětu dražby okolnost, že vydražitel nezískal (nemohl získat) právní postavení věřitele ve vztahu k pohledávce označené a popsané v dražební vyhlášce (nestal se věřitelem vydražené pohledávky), protože tato pohledávka v době dražby neexistovala (nebyla pravá). Vydražitel má v případě takové vady pohledávky jako předmětu dražby – za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách – právo, aby mu navrhovatel veřejné dobrovolné dražby odčinil újmu spočívající v zaplacení ceny dosažené vydražením této [neexistující (nepravé)] pohledávky.
S ohledem na charakter veřejné dobrovolné dražby (blížící se svou povahou smluvnímu převodu) zákon o veřejných dražbách (ve znění účinném od 1. 9. 2006, tj. po nabytí účinnosti zákona č. 315/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) umožňuje navrhovateli veřejné dobrovolné dražby upozornit účastníky dražby v dražební vyhlášce, že údaje o předmětu dražby v dražební vyhlášce nebo jejich část, zejména pak o popisu stavu předmětu dražby a o právech a závazcích na předmětu dražby váznoucích, jsou uvedeny pouze podle dostupných informací, případně že navrhovatel zaručuje vlastnosti předmětu dražby nebo odpovídá za jeho vady pouze v rozsahu stanoveném dražební vyhláškou [srov. § 20 odst. 1 písm. k) zákona o veřejných dražbách]. Výslovné upozornění na takové skutečnosti v dražební vyhlášce umožňuje – jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 315/2006 Sb. – „účastníkům dražby stanovit cenovou strategii v průběhu dražby a přizpůsobit výši činěných podání obsahu upozornění“ a současně „minimalizuje“ spory mezi navrhovatelem a vydražitelem o rozsahu odpovědnosti navrhovatele za stav předmětu dražby a jeho vady, včetně „účelových snah o zvrácení výsledků dražby“.
Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel veřejné dobrovolné dražby odpovídá vydražiteli za existenci (pravost) pohledávky, která byla předmětem dražby, podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách (v rámci odpovědnosti navrhovatele za vady předmětu dražby) za předpokladu, že mu právní vada předmětu dražby spočívající v neexistenci (nedostatku pravosti) pohledávky byla či měla být při podání návrhu na provedení dražby známa a neupozornil na ni včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby a že z dražební vyhlášky nevyplývá ohledně odpovědnosti navrhovatele za tuto právní vadu něco jiného. Při posuzování odpovědnosti navrhovatele dobrovolné dražby za vadu předmětu dražby spočívající v tom, že pohledávka, která byla předmětem dražby, neexistuje, je tedy třeba zabývat se nejen tím, zda navrhovateli dražby bylo či mělo být při podání návrhu na provedení dražby známo, že tato pohledávka neexistuje, ale i tím, zda navrhovatel dražby na tuto právní vadu předmětu dražby (na neexistenci pohledávky) včas upozornil dražebníka ve smlouvě o provedení dražby a co bylo ve vztahu k odpovědnosti navrhovatele dražby za uvedenou vadu předmětu dražby stanoveno v dražební vyhlášce (zda odpovědnost navrhovatele dražby za vady není na základě jeho upozornění v dražební vyhlášce v tomto směru omezena).
V projednávané věci soudy dospěly k závěru, že pohledávka ve výši 28.500.000,- Kč, která vznikla z titulu neuhrazení části kupní ceny za hotel Dukla v Blansku úpadcem, kterou žalobce vydražil při veřejné dobrovolné dražbě konané dne 23. 5. 2012, nemohla – s ohledem na skutečnost, že „kupní smlouvy uzavřené dne 20. 10. 1992 a 10. 9. 1993, na základě kterých mělo na úpadce Galaxie, s. r. o. (dlužníka žalovaného) přejít vlastnické právo k předmětným nemovitostem, byly prohlášeny za absolutně neplatné“ – v době dražby vůbec existovat a že neexistence pohledávky musela být žalovanému známa.
Protože tím, zda žalovaný jako navrhovatel veřejné dobrovolné dražby č. 843/2012 konané dne 23. 5. 2012 ve smlouvě o provedení dražby (a nikoli v dražební vyhlášce, jak v odůvodnění svého rozsudku uvádí soud prvního stupně) upozornil dražebníka na právní vadu předmětu dražby spočívající v tom, že dražená pohledávka neexistuje, ani tím, co bylo ve vztahu k odpovědnosti žalovaného za vady předmětu dražby uvedeno v dražební vyhlášce [zda odpovědnost žalovaného za vady nebyla na základě jeho upozornění v dražební vyhlášce podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. k) zákona o veřejných dražbách omezena], se soudy v projednávané věci nezabývaly, nemůže být jejich závěr o odpovědnosti žalovaného za vady předmětu dražby podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách (pro svou předčasnost) správný.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek (včetně opravného usnesení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Blansku) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-