// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 24.10.2016
Odpovědnost za škodu vzniklou podáním šikanózní žaloby
Aplikace § 424 obč. zák. nevyžaduje porušení právní povinnosti, zahrnuje případy oprávněného výkonu práva, který záměrně poškozuje jiného, nedosahuje intenzity protiprávnosti, ale je v rozporu s dobrými mravy. Pokud škůdce vykonává své právo způsobem poškozujícím jiného a vede k nepřiměřeným důsledkům, jde o tzv. šikanozní výkon práva. Úmyslné jednání proti dobrým mravům, jež má za následek vznik škody, je předpokladem odpovědnosti za škodu podle § 424 obč. zák.
V dané věci škůdce podal proti poškozenému zcela bezúspěšnou žalobu, založenou na očividně nepravdivých tvrzeních, čehož si byl vzhledem k okolnostem vědom, a je zřejmé, že tím sledoval jiný cíl než hájení svých práv. Způsob, jakým vůči poškozenému bezohledně postupoval, byl způsobilý poškodit zájmy poškozeného a pokud jednal úmyslně, pak znaky jednání proti dobrým mravům ve smyslu § 424 obč. zák. byly naplněny.
Příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem konkrétní újmy je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to jak podle § 420 obč. zák., tak i podle § 424 obč. zák.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 306/2016, ze dne 26. 7. 2016
Dotčené předpisy: § 424 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 3. 10. 2012, č. j. 9 C 319/2009-240, ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. 1. 2013, č. j. 9 C 319/2009-245, zamítl žalobu na zaplacení 386.043,30 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce a jeho bývalá manželka hodlali prodat své nemovitosti v k. ú. Č. u P., žalobce dne 25. 9. 2007 uzavřel s REAL SPEKTRUM REALITNÍ, spol. s r. o., smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti za kupní cenu 2.950.000,- Kč, jeho bývalá manželka odmítla tuto smlouvu podepsat a 30. 11. 2007 uzavřeli bývalí manželé jako budoucí prodávající smlouvu o budoucí smlouvě kupní na předmětné nemovitosti s manžely R. za cenu 3.000.000 Kč s tím, že kupní smlouva bude uzavřena do dvou měsíců, nejpozději v den, kdy dojde k výmazu všech omezení vlastnického práva váznoucích na převáděných nemovitostech. V poznámce omezení vlastnického práva byly tehdy uvedeny 2 nařízené exekuce a zástavní právo smluvní pro stavební spořitelnu. Žalobce měl od 16. 10. 2007 uzavřenou smlouvu o budoucí smlouvě kupní s J. Z., od níž hodlal koupit její nemovitost v k. ú. Č. za 600.000 Kč, a to do 100 dnů od podpisu smlouvy, přičemž k faktickému předání nemovitostí došlo již v den podpisu smlouvy o smlouvě budoucí. Po urgenci budoucí prodávající ji žalobce sdělil, že v důsledku žaloby podané žalovaným na určení vlastnického práva k jeho nemovitostem odstoupili manželé R. od smlouvy o budoucí koupi a v důsledku finanční tísně vyvolané touto dočasnou nepřevoditelností nebylo možné realizovat koupi, proto žalobce a J. Z. dne 30. 5. 2008 v dodatku k budoucí kupní smlouvě posunuli termín pro uzavření kupní smlouvy do 31. 8. 2008 a sjednali smluvní pokutu za porušení tohoto závazku ve výši 100.000,- Kč. Společnost REAL SPEKTRUM REALITNÍ, spol. s r. o., zahájila rozhodčí řízení, dne 22. 1. 2008 byl vydán rozhodčí nález, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit této realitní společnosti 295.200 Kč, 1. 2. 2008 byla na majetek žalobce pro tuto pohledávku nařízena exekuce, která byla odložena, a rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2009, č. j. 11 C 19/2008-139, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2010, byl rozhodčí nález zrušen. V mezičase žalovaný smlouvou ze dne 29. 5. 2009 o postoupení pohledávky REAL SPEKTRUM REALITNÍ, spol. s r. o., se za částku 1.000 Kč stal vůči žalobci věřitelem této pohledávky vzniklé na základě rozhodčího nálezu. Dne 10. 12. 2007 žalovaný podal žalobu proti žalobci a jeho bývalé manželce na určení vlastnictví jejich nemovitostí v k. ú. Č. u P. s tvrzením, že smlouvou z 15. 11. 2007 nemovitost od nich koupil. Katastrální úřad zapsal poznámku o probíhajícím řízení o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitostí, které bylo v létě 2008 zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. Nemovitost žalobce a jeho bývalé manželky byla nakonec prodána a žalobce a jeho bývalá manželka museli zaplatit veškeré náklady související s nerealizovanými smlouvami. Na náhradě škody žalobce požadoval 100.000 Kč na smluvní pokutě zaplacené R. za včasné nevrácení zálohy, 91.006 Kč na úrocích ze zálohy za dobu prodlení s jejím vrácením, 95.037 Kč na náhradě nákladů řízení přiznané R. v řízení o vrácení zálohy a 100.000 Kč na smluvní pokutě J. Z. Soud posoudil nárok žalobce na náhradu škody podle § 415 a § 420 obč. zák. a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal protiprávnost jednání žalovaného. Mezi účastníky vznikly komplikované vztahy, jednání žalovaného nemá charakter protiprávní, a okolnost, že žalobce nesplnil závazky ze smluv, které uzavřel s třetími osobami, nemůže jít k tíži žalovaného, který účastníkem těchto jednání nebyl, a škoda žalobce není v příčinné souvislosti s chováním žalovaného, který se domáhal pouze svých ústavních práv.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 2. 2015, č. j. 44 Co 271/2013-291, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po částečném zopakování listinných důkazů dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou žalobce a jednáním žalovaného, byť by je bylo možno považovat za úmyslné jednání proti dobrým mravům ve smyslu § 424 obč. zák. Nemravnost jednání žalovaného spatřoval žalobce v tom, že důvodem pro podání vlastnické žaloby bylo zmaření prodeje nemovitosti v Č. do doby, než bude vydán rozhodčí nález proti žalobci a přiznaný nárok bude možno uspokojit z prodeje této nemovitosti, přičemž žaloba u rozhodčího soudu i žaloba na určení vlastnictví byly podány téhož dne, tj. 10. 12. 2007, a žalovaný v žalobě na určení vlastnictví tvrdil nepravdivé skutečnosti. Vzhledem k tomu, že v písemném odstoupení od smlouvy ze dne 13. 2. 2008 budoucí kupující s odkazem na bod 4 smlouvy (podle něhož měla být kupní smlouva uzavřena dnem výmazu všech omezení vlastnického práva váznoucích na převáděných nemovitostech) uvedli jako důvod, že k 1. 2. 2008 nebyly splněny podmínky pro uzavření kupní smlouvy, tj. nebyl proveden výmaz všech omezení vlastnického práva, odvolací soud dovodil, že budoucí kupující od budoucí kupní smlouvy neodstoupili proto, že by po podání vlastnické žaloby nedůvěřovali ve vlastnictví žalobce, tedy z důvodu zpochybnění jeho vlastnického práva, nýbrž z důvodu nesplnění závazku budoucích prodávajících zajistit výmaz omezení vlastnických práv váznoucích na prodávaných nemovitostech. Následné finanční újmy žalobce pak nastaly v důsledku prodlení s vrácením zálohy, úroků z prodlení a smluvní pokuty a rovněž nákladů řízení ve sporu o vrácení zálohy. Není proto dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného, byť by bylo v rozporu s dobrými mravy, a finanční újmou žalobce.
Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním z důvodu, že odvolací soud se v otázce aplikace § 424 obč. zák. odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 874/2005 nebo 25 Cdo 3834/2010). Popisuje skutkové okolnosti a uvádí, že v době od 3. 1. 2008 do 5. 2. 2008 nebyly v katastru nemovitostí jeho nemovitosti v Č. zatíženy žádnými omezeními vlastnického práva až na omezení způsobené podanou žalobou na určení vlastnického práva, kterou úmyslně podal žalovaný. Nebýt této „plomby“ vyznačené na listu vlastnictví, uskutečnil by se prodej nemovitostí v dohodnuté lhůtě podle smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 30. 11. 2007 a žalobce by mohl dostát všem svým smluvním závazkům a žádná škoda by mu nevznikla. Dovozuje, že žalovaný podal žalobu v rozporu s dobrými mravy v úmyslu ho poškodit a zmařit mu prodej nemovitostí. Odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil procesní vadou, neboť nebyly provedeny jím navržené důkazy, ačkoliv výslechem Ing. R. mohl být vyjasněn důvod jeho odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě, a znalecký posudek z oboru písmoznalectví mohl prokázat, že podpis žalobce na kupní smlouvě ze dne 15. 11. 2007 přiložené k žalobě podané žalovaným je padělek. Tím, že soud důkazy neprovedl ani se s nimi nijak nevypořádal, odepřel žalobci právo na spravedlivý proces a odchýlil se od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1792/2009 a 30 Cdo 396/2013). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že podáním vlastnické žaloby uplatnil své ústavní právo na přístup k soudu a nejednal protiprávně. Poznámka o podané vlastnické žalobě nebyla zapsána na listu vlastnictví v části „C“ – omezení vlastnického práva, nýbrž v části „D,“ a nemohla být důvodem odstoupení budoucích kupujících od smlouvy. Postup prodeje nemovitostí zvolený žalobcem není běžný a žalovaný nemohl vznik škody předvídat, žalobce jednal lehkomyslně, když na sebe bral závazky, které pak nemohl splnit. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) rozhodoval o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb.) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nebyly splněny.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Vzhledem k § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. se uplatněný nárok na náhradu škody posuzuje v dané věci podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů („obč. zák.“).
Podle ustanovení § 424 obč. zák. odpovídá za škodu i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
Odpovědnost za úmyslné jednání proti dobrým mravům se vztahuje na případy výkonu práva, který je však prováděn způsobem, jenž směřuje k poškození jiného a stává se tak vlastně zneužitím práva. Jednání, které směřuje k uskutečnění výsledku, jenž je zákonem předpokládán, je jednáním dovoleným i v případě, že jeho vedlejším následkem je případný vznik újmy jiného. Pokud však někdo vykonává své právo způsobem, který záměrně poškozuje jiného, jde o šikanózní výkon práva, a tedy o jednání proti dobrým mravům, kdy výkon práva se stává toliko prostředkem k poškození jiného. Povaha této odpovědnosti spočívá v tom, že jednání proti dobrým mravům má vedle morálního odsouzení za následek též občanskoprávní odpovědnost, jsou-li dány její předpoklady. Občanský zákoník se omezuje na sankcionování nejzávažnějších jednání proti dobrým mravům, a to jen jednání úmyslných, přičemž zavinění škůdce se nepresumuje, a důkazní břemeno ve sporu leží na poškozeném (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1235, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3834/2010).
Jak dovodila rozhodovací praxe dovolacího soudu, aplikace § 424 obč. zák. nevyžaduje porušení právní povinnosti, zahrnuje případy oprávněného výkonu práva, který záměrně poškozuje jiného, nedosahuje intenzity protiprávnosti, ale je v rozporu s dobrými mravy. Pokud škůdce vykonává své právo způsobem poškozujícím jiného a vede k nepřiměřeným důsledkům, jde o tzv. šikanozní výkon práva . Úmyslné jednání proti dobrým mravům, jež má za následek vznik škody, je předpokladem odpovědnosti za škodu podle § 424 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 20071, sp. zn. 25 Cdo 874/2005).
Z výsledků řízení v dané věci je zřejmé, že žalovaný podal proti žalobci zcela bezúspěšnou žalobu, založenou na očividně nepravdivých tvrzeních, čehož si byl vzhledem k okolnostem vědom, a je zřejmé, že tím sledoval jiný cíl, než hájení svých práv. Způsob, jakým vůči žalobci bezohledně postupoval, byl způsobilý poškodit zájmy žalobce a pokud jednal úmyslně, pak znaky jednání proti dobrým mravům ve smyslu § 424 obč. zák. byly naplněny.
Odvolací soud, byť připustil úmyslné jednání žalovaného proti dobrým mravům, nárok žalobce na náhradu škody ve smyslu § 424 obč. zák. neshledal důvodným, když vznik odpovědnosti vyloučil se závěrem o chybějící příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou na straně žalobce. Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem konkrétní újmy je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to jak podle § 420 obč. zák., tak i podle § 424 obč. zák. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního jednání škůdce. I bez ohledu na důvod, pro který manželé R. odstoupili od budoucí kupní smlouvy (zda pro jednání žalovaného, jak namítá dovolatel, nebo z důvodu, že k 1. 2. 2008 nebyl v katastru nemovitostí proveden výmaz všech omezení vlastnického práva, jak uvažoval odvolací soud), plně obstojí závěr odvolacího soudu v tom, že příčinou finanční újmy žalobce, jejíž náhrada je v tomto řízení požadována, jsou především jiné okolnosti než jen nemravné jednání žalovaného. Smluvní pokuta 100.000 Kč sjednaná pro případ prodlení s vrácením zálohy 720.000 Kč R. a úroky z prodlení z této částky jsou důsledkem prodlení žalobce s vrácením zálohy přijaté od R., náhrada nákladů v předchozím řízení s R. o vrácení této zálohy byla soudem přiznaná z důvodu neúspěchu žalobce v uvedeném sporu, a k zaplacení smluvní pokuty, jež byla s J. Z. sjednána 30. 5. 2008, nedošlo z důvodu žaloby podané žalovaným 10. 12. 2007. I když lze připustit, že následkem jednání žalovaného se žalobce dostal do svízelné finanční situace, z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu musí být příčinná souvislost mezi škodním jednáním a vznikem újmy poškozeného najisto postavena a nemůže stačit úvaha o možném vlivu jednání škůdce na další jednání poškozeného.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí spočívá na závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a platbami žalobce, přípustnost dovolání nemůže být založena námitkou procesního pochybení, spočívajícího v neprovedení důkazů navržených k prokázání důvodu odstoupení Ing. R. od budoucí kupní smlouvy a k prokázání padělku podpisu žalobce na kupní smlouvě žalovaného ze dne 15. 11. 2007.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, odvolací soud se ve svém právním názoru na předpoklady odpovědnosti neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani nejde o řešení právní otázky, která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Protože dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nebyl naplněn, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-