// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 12.01.2016

Účinky námitky promlčení vznesené dlužníkem na povinnost ručitele

Podá-li věřitel žalobu na plnění proti dlužníku a ručiteli zároveň, má každý z nich v řízení postavení samostatného společníka. Ručitel může vůči věřiteli vznést jak námitky ze svého (ručitelského) závazku, tak i námitky vyplývající ze vztahu dlužníka k věřiteli (včetně námitky promlčení práva věřitele), i když je dlužník neuplatnil. Vzhledem k tomu, že dlužník a ručitel mají v řízení postavení samostatných společníků, úkony každého z nich mají právní účinky jen ve vztahu k tomu, který je učinil.

Jestliže tak námitku promlčení vznesl pouze dlužník, mohou se právní účinky úspěšné námitky promlčení vztahovat pouze vůči němu, a nikoli též vůči ručiteli, který v rámci své procesní obrany neuplatnil námitku, že je promlčena věřitelova pohledávka vůči dlužníku. Závěr odvolacího soudu, podle něhož vznese-li dlužník úspěšně námitku promlčení, nastávají právní účinky promlčení i vůči ručiteli, tudíž neobstojí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2537/2014, ze dne 27. 10. 2015

vytisknout článek




Dotčené předpisy:
§ 91 odst. 1,2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013
§ 546 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 548 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: promlčení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 29. 1. 2014, č. j. 59 Co 367/2013-80, potvrdil rozsudek ze dne 7. 5. 2013, č. j. 19 C 367/2012-48, jímž Okresní soud ve Zlíně zamítl žalobu o 20.264 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy vyšly ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně Moravská leasingová a obchodní společnost s. r. o. (pronajímatelka) a J. K., (nájemce) uzavřeli dne 12. 8. 1995 smlouvu o finančním pronájmu (dále též „smlouva“) hudební sestavy. Nájemce se zavázal za pronájem zaplatit první splátku ve výši 4.000 Kč a dále uhradit 40 měsíčních splátek po 424 Kč (celkem 20.960 Kč). Žalovaný (J. K.) ve smlouvě písemně prohlásil, že se zavazuje neprodleně uhradit a zajistit všechny smluvní pohledávky, pokud tak neučiní nájemce. V čl. IV. písm. b/ všeobecných obchodních podmínek, jež se staly součástí smlouvy, si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každé porušení smlouvy, splatnou do jednoho týdne po obdržení písemné výzvy k její úhradě. Nájemce uhradil pronajímatelce pouze 1.696,- Kč a dluží jí 19.264 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně bez úspěchu písemně vyzvala nájemce k úhradě dlužných splátek a smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč. Pohledávky za dlužníkem byly opakovaně postupovány, až je nabyla žalobkyně. Ta se dvěma žalobami podanými u soudu dne 19. 12. 2012 domáhala úhrady dlužných částek jak po nájemci, tak po ručiteli (tato řízení byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí - § 112 odst. 1 o. s. ř.). Poté, co nájemce podáním ze dne 17. 4. 2013 namítl promlčení žalovaných pohledávek, vzala žalobkyně vůči němu žalobu zpět a soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 19 C 267/2012-30, řízení ve vztahu k nájemci zastavil.

Z takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dovodil, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována, neboť smlouvou uzavřenou v souladu s § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.), nabyla žalované pohledávky postoupením. Smlouvu uzavřenou s nájemcem právně kvalifikoval jako nepojmenovanou smlouvu podle § 51 obč. zák., jež obsahovala i ujednání o smluvní pokutě (§ 544 obč. zák.). Nájemci vznikla povinnost uhradit pronajímatelce sjednané splátky; tato povinnost zanikla splněním jen v rozsahu 1.696 Kč. Pronajímatelce vzniklo vůči nájemci právo na smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč v důsledku porušení smluvní povinnosti. Odvolací soud shledal úspěšnou námitku promlčení vznesenou nájemcem; promlčecí doba poslední splátky, stejně jako smluvní pokuty uplynula dne 12. 11. 2001, přičemž žaloba byla podána u soudu dne 19. 12. 2012 (§ 101, § 103 obč. zák.). S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud zaujal právní názor, podle něhož vznese-li dlužník úspěšně námitku promlčení, nastávají právní účinky promlčení i vůči ručiteli. Žalobě vůči žalovanému, jemuž vznikl ručitelský závazek podle § 546 obč. zák., tudíž v důsledku zániku nároku nevyhověl. Poukaz žalobkyně na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, v němž Nejvyšší soud řešil problematiku procesního společenství ve smyslu § 91 o. s. ř., považoval pro danou věc za nepřípadný.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního společenství dlužníka a ručitele v řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované rozhodnutími ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1383/2005, a ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, a dále otázky právních účinků úspěšně vznesené námitky promlčení dlužníkem vůči ručiteli, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2507/99. Zpochybňuje správnost právního závěru, podle něhož uplatní-li dlužník úspěšně námitku promlčení, nastanou právní účinky promlčení i ve vztahu k ručiteli. Zdůrazňuje, že v případě dlužníka a ručitele jde v řízení o tzv. samostatné procesní společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., kdy z úkonu jednoho z nich nemůže mít prospěch druhý z nich. Jestliže námitku promlčení vznesl jen dlužník, nemůže z ní mít prospěch ručitel, který v rámci procesní obrany námitku promlčení nevznesl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 671/2013, zdůrazňuje, že právní názory vyslovené v odborné literatuře nejsou pro rozhodování soudů závazné. Dovolacímu soudu navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř.; napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda se účinky spojené s námitkou promlčení vznesenou dlužníkem vztahují i na ručitele, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (výluka z přípustnosti dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. se zde neuplatní, neboť vzhledem k tomu, že dlužník vystupoval při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, jde i v případě ručitele o vztah ze spotřebitelské smlouvy - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2631/2007, a ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014).

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jelikož žalobkyně nenamítá žádnou z vad uvedených v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, dovolací soud se zabýval jen posouzením k dovolacímu přezkumu nastolené právní otázky.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle § 91 o. s. ř. je-li žalobců nebo žalovaných několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe (odst. 1). Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (odst. 2 věta první).

Podle § 546 obč. zák. dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník.

Podle § 548 obč. zák. ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván (odst. 1). Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník (odst. 2). Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas (odst. 3).

Pro posouzení, zda se jedná o tzv. samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) nebo nerozlučné společenství (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), je rozhodující povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva. O nerozlučné společenství jde tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi. Úkony jednoho z nerozlučných společníků zavazují ostatní společníky či prospívají ostatním společníkům. Úkony ve prospěch všech společníků může učinit každý z nich; ostatní úkony činí všichni nerozluční společníci jednomyslně. Naproti tomu v případě samostatného společenství každý společník jedná v řízení sám za sebe (a to v rovině procesní i hmotněprávní); jeho úkony nemají na práva a povinnosti ostatních společníků jakýkoli vliv. Jinými slovy z úkonu jednoho ze společníků nemohou mít prospěch (ani újmu) ostatní; z námitky promlčení nebo započtení může mít prospěch jen ten společník, který ji vznesl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 147/2015, ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1675/2011, jakož i žalobkyní zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, jež obstálo i v ústavní rovině; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 3484/10, dále srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol., Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 590).

Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že závazek ručitele je relativně samostatným nárokem a od závazku dlužníka se odlišuje jak v právní skutečnosti, která ho zakládá, tak i dobou vzniku a splatností. Právní vztah mezi ručitelem a věřitelem vzniká smlouvou obsahující písemné prohlášení ručitele, že uspokojí pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník (§ 546 obč. zák.). Závazek ručitele je v zásadě splatný až poté, kdy dlužník nesplní svůj dluh ani na výzvu věřitele. Rozdílnost závazků ručitele a dlužníka vyplývá též z toho, že ručitelský závazek je ve vztahu k závazku dlužníka subsidiární a akcesorický. Subsidiarita ručení vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení zajištěné pohledávky, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je ručení zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a že dochází k jeho zániku, zanikla-li zajištěná pohledávka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 919/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2015). Věřitel může uplatnit nároky vůči dlužníku a ručiteli samostatně. Podá-li žalobu na plnění proti dlužníku a ručiteli zároveň, má každý z nich v řízení postavení samostatného společníka (§ 91 odst. 1 o. s. ř.). Ručitel může vůči věřiteli vznést jak námitky ze svého (ručitelského) závazku, tak i námitky vyplývající ze vztahu dlužníka k věřiteli (včetně námitky promlčení práva věřitele), i když je dlužník neuplatnil (§ 548 odst. 2 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že dlužník a ručitel mají v řízení postavení samostatných společníků, úkony každého z nich mají právní účinky jen ve vztahu k tomu, který je učinil (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008).

Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že námitku promlčení vznesl pouze dlužník, mohou se právní účinky úspěšné námitky promlčení vztahovat pouze vůči němu, a nikoli též vůči žalovanému, který coby ručitel v rámci své procesní obrany neuplatnil námitku, že je promlčena věřitelova pohledávka vůči dlužníku. Závěr odvolacího soudu, podle něhož vznese-li dlužník úspěšně námitku promlčení, nastávají právní účinky promlčení i vůči ručiteli, tudíž neobstojí. O nesprávnosti tohoto názoru (byť jej odvolací soud vyslovil s odkazem na komentářovou literaturu, která není pro rozhodování soudů, jak správně argumentuje žalobkyně, závazná) svědčí i to, že úspěšně vznesenou námitkou promlčení (ručením zajištěné) právo nezaniká, ale existuje dále oslabené o nárok (tj. ve formě tzv. naturálního práva věřitele, jemuž odpovídá naturální závazek dlužníka).

Z výše uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.); jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články