// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 18.02.2025
Žaloba na určení pořadí pohledávky podle § 203a insolvenčního zákona
Jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat (určovat) pořadí pohledávky v insolvenčním řízení (ani jako otázku předběžnou). V případech, kdy je mezi věřitelem a osobou s dispozičními oprávněními veden jak spor o existenci (důvodnost, resp. „pravost“), případně výši pohledávky za majetkovou podstatou (na základě žaloby o zaplacení pohledávky podané u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka), tak spor o pořadí takové pohledávky (spor o to, zda jde o některou z pohledávek taxativně vypočtených v § 168 insolvenčního zákona) na základě incidenční žaloby podané u insolvenčního soudu, může být výsledek sporu o zaplacení pohledávky závislý na výsledku sporu o určení pořadí pohledávky; proto je důvod přerušit řízení o zaplacení pohledávky podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do skončení incidenčního sporu o pořadí této pohledávky. Vyzní-li výsledek incidenčního sporu o pořadí pohledávky tak, že jde o přihlášenou pohledávku (§ 203a odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona), bude okolnost, že věřitel se žalobou podanou u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhal splnění (zaplacení) přihlášené pohledávky, důvodem k zastavení řízení o takové žalobě (srov. § 140c insolvenčního zákona, ve spojení s § 141a insolvenčního zákona).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2886/2024, ze dne 30. 12. 2024
Dotčené předpisy:
§ 203 IZ
§ 203a IZ
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 12. prosince 2023, č. j. 27 C 213/2023-65, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, jíž se žalobce (Advokátní kancelář P.) domáhal po žalované (JUDr. Mgr. M. J., jako insolvenční správkyni dlužníka STROJÍRONSKÝ VĚDECKOTECHNICKÝ PARK s. r. o.) zaplacení 103 757,50 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení za dobu od 26. července 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
[1] Žalobce uzavřel s dlužníkem ve dnech 10. února 2022 a 28. března 2022 smlouvy o právní pomoci. Na základě těchto smluv fakturoval dlužníkovi dne 30. června 2022 částky 78 347,50 Kč a 25 410 Kč.
[2] Usnesením ze dne 17. února 2022, č. j. KSPH 61 INS 22850/2021-A-19, Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka a usnesením ze dne 8. června 2022, č. j. KSPH 65 INS 22850/2021-B-40, prohlásil na jeho majetek konkurs.
[3] Dne 13. září 2022 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení žalované částky a dne 27. září 2022 tuto svoji pohledávku uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka prostřednictvím formuláře „vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň“.
[4] Žalovaná v dopise ze dne 16. září 2022, adresovaném žalobci, nárok neuznala a odmítla jej uhradit z majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že nejde o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku takovým pohledávkám postavenou na roveň.
[5] Žalobce podal žalobu v projednávané věci dne 20. ledna 2023. K výzvě soudu prvního stupně žalobce sdělil, že žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky podle § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v rámci insolvenčního řízení dlužníka nepodal.
3. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že se žalobce domáhá žalobou uplatněného nároku předčasně, neboť o charakteru pohledávky (zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou) může v pochybnostech rozhodnout jen insolvenční soud v samostatném incidenčním sporu podle § 203a insolvenčního zákona. V posuzovaném případě pochybnost vyvstala, neboť účastníci řízení hodnotí charakter pohledávky rozdílně. Soud prvního stupně nemůže uvedenou otázku posoudit ani jako otázku předběžnou, proto žalobu „pro teď“ zamítl. To, že žalobce nebyl vyzván insolvenčním soudem k podání žaloby podle § 203a insolvenčního zákona, přitom neznamená, že žalobce nemůže podat žalobu z vlastní iniciativy. Lhůta v § 203a odst. 1 insolvenčního zákona má pouze ten význam, že po jejím marném uplynutí nastávají následky uvedené v tomto ustanovení.
4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud ‒ vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, cituje § 203 odst. 1 a odst. 4 větu první, § 203a insolvenčního zákona, a odkazuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněný pod č. 109/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 109/2020“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 107, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 3572/2019, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2021, pod číslem 59 – vysvětlil, že v případě žaloby na plnění podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona jde o spor o samotnou existenci, pravost či výši pohledávky za majetkovou podstatou (nejedná se o incidenční spor), zatímco v případě § 203a insolvenčního jde o (incidenční) spor o pořadí pohledávky v insolvenčním řízení, tj. zda se vůbec jedná o pohledávku za podstatou. Tyto spory mají jiný předmět, mohou tedy o jedné pohledávce probíhat současně. Výsledek sporu o zaplacení pohledávky je však zpravidla závislý na výsledku sporu o určení pořadí pohledávky, což by v případě již vedeného sporu o pořadí pohledávky zakládalo důvod k přerušení řízení o zaplacení pohledávky.
6. Dále odvolací soud uvedl, že namítá-li žalovaná, že žalobou uplatněná pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou, nemůže být tato otázka řešená v řízení o žalobě na plnění u obecného soudu ani jako otázka předběžná a žalobce musí nejprve podat žalobu na určení pořadí pohledávky podle § 203a insolvenčního zákona. Dodal, že je-li mezi věřitelem a insolvenčním správcem spor o pořadí pohledávky, je především na insolvenčním správci, aby dal insolvenčnímu soudu podnět k postupu podle § 203a odst. 1 insolvenčního zákona, nic však nebrání věřiteli, aby takový podnět dal insolvenčnímu soudu sám, nebo aby z vlastní iniciativy (bez výzvy insolvenčního soudu) podal žalobu podle § 203a insolvenčního zákona, neboť bez rozhodnutí o pořadí pohledávky v insolvenčním řízení se nemůže domáhat jejího uspokojení u obecného soudu. Odvolací soud se tak ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který žalobu jako předčasnou „pro teď“ zamítl.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení tří otázek procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Jako otázky, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešeny, dovolatel předestírá, zda musí žalobce sám od sebe podat žalobu na určení pořadí pohledávky podle § 203a insolvenčního zákona v případě, kdy k tomu nebyl vyzván insolvenčním soudem, zda tak musí učinit dříve, než podá žalobu podle § 203 insolvenčního zákona, a zda se může insolvenční správce bránit v řízení zahájeném podle § 203 insolvenčního zákona námitkou, že uplatněný nárok není pohledávkou za majetkovou podstatou.
9. Dovolatel namítá, že z § 203a insolvenčního zákona mu nevyplývá povinnost podat žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky, ledaže tuto povinnost uloží věřiteli insolvenční soud.
10. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, upozorňuje, že se žaloba týká dvou samostatných nároků na úhradu dvou samostatných odměn za poskytované právní služby a jejich příslušenství, v rozsahu faktury znějící na částku 25 410 Kč je tak dovolání podle žalované nepřípustné (již jen) podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
12. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
13. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, jakož i důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněného pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. O samostatné nároky s odlišným skutkovým základem však v projednávané věci nejde. Na odlišný skutkový základ nároků nelze usuzovat jen z toho, že žalobce odměnu za poskytnuté právní služby vyúčtoval dvěma fakturami (za dvě časová období, která na se sebe nadto navazují). Podstatné je, že obě fakturované částky se týkají zastupování dlužníka v insolvenčním řízení, pročež lze uzavřít, že mají společný skutkový základ.
15. Dovolání Nejvyšší soud shledává přípustným podle § 237 o. s. ř. k zodpovězení otázky podání žaloby na určení pořadí pohledávky podle § 203a insolvenčního zákona jako podmínky pro uplatnění pohledávky, jejíž pořadí insolvenční správce (resp. osoba s dispozičními oprávněními) popírá, žalobou podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona. Potud jde o otázku dovolacím soudem beze zbytku nevyřešenou.
16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají.
17. Nejvyšší soud se proto dále zabýval – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona v aktuálním znění:
20. Podle § 203 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 1). Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila (odstavec 4).
21. Podle § 203a insolvenčního zákona v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno (odstavec 1). Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně (odstavec 2).
22. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že § 203a insolvenčního zákona neposkytuje žádný podklad k úvaze o tom, že by snad věřitel, který má za to, že jím uplatňovaná pohledávka je opravdu pohledávkou za majetkovou podstatou, mohl sledovaného cíle (uspokojení uplatněné pohledávky jako pohledávky s právem na přednostní uspokojení), dosáhnout (tam, kde osoba s dispozičním oprávněním, respektive insolvenční soud, má udávané právo přednosti za pochybné) jinak než vyvoláním incidenčního sporu a úspěchem v něm. Uvedené ustanovení nadto přímo stanoví jednoznačný následek, který s sebou nese nevyhovění výzvě insolvenčního soudu. Uspokojení takové pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou je v insolvenčním řízení vyloučeno, s tím, že podání, jímž byla pohledávka uplatněna, se považuje za přihlášku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 2805/2015, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2019, pod číslem 23).
23. Ke vztahu řízení o zaplacení podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona a řízení o určení pořadí pohledávky podle § 203a insolvenčního zákona (i k jejich návaznosti za situace, kdy je mezi věřitelem a insolvenčním správcem sporné, zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou) se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v R 109/2020 (srov. odstavce 57–60), v usnesení sp. zn. 29 Cdo 3572/2019 nebo v usnesení ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 128/2018.
24. Z označených rozhodnutí plyne, že jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat (určovat) pořadí pohledávky v insolvenčním řízení (ani jako otázku předběžnou). V případech, kdy je mezi věřitelem a osobou s dispozičními oprávněními veden jak spor o existenci (důvodnost, resp. „pravost“), případně výši pohledávky za majetkovou podstatou (na základě žaloby o zaplacení pohledávky podané u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka), tak spor o pořadí takové pohledávky (spor o to, zda jde o některou z pohledávek taxativně vypočtených v § 168 insolvenčního zákona) na základě incidenční žaloby podané u insolvenčního soudu, může být výsledek sporu o zaplacení pohledávky závislý na výsledku sporu o určení pořadí pohledávky; proto je důvod přerušit řízení o zaplacení pohledávky podle § 109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. do skončení incidenčního sporu o pořadí této pohledávky. Vyzní-li výsledek incidenčního sporu o pořadí pohledávky tak, že jde o přihlášenou pohledávku (§ 203a odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona), bude okolnost, že věřitel se žalobou podanou u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhal splnění (zaplacení) přihlášené pohledávky, důvodem k zastavení řízení o takové žalobě (srov. § 140c insolvenčního zákona, ve spojení s § 141a insolvenčního zákona).
25. Jak vyplývá ze zjištění soudů v projednávaném řízení, žalobce se nejpozději z přípisu ze dne 16. září 2022 dozvěděl, že insolvenční správkyně nesouhlasí s kvalifikací žalobcem uplatněné pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň. Jediným správným postupem, jak se za daného stavu domáhat jejího uspokojení, tak bylo podání žaloby na určení pořadí u insolvenčního soudu, přestože k tomu žalobce (zatím) nebyl insolvenčním soudem vyzván postupem předjímaným § 203a odst. 1 insolvenčního zákona.
26. Byť dovolacímu soudu není zřejmé, proč žalovaná vyčkávala s návrhem k insolvenčnímu soudu (na uložení povinnosti žalobci k podání žaloby na určení pořadí uplatněné pohledávky podle § 203a insolvenčního zákona) na vyjádření žalobce, zda „na nároku trvá“, nemůže mít s ohledem na shora citované judikaturní závěry sama okolnost, že insolvenční soud žalobci (ani bez návrhu) neuložil povinnost k podání žaloby podle § 203a insolvenčního zákona, vliv na posouzení posloupnosti řízení o uplatněné pohledávce sporného pořadí. Za rozhodné v tomto ohledu Nejvyšší soud považuje, že o spornosti pořadí uplatňované pohledávky byl žalobce informován insolvenční správkyní (osobou s dispozičními oprávněními) v přípise ze dne 16. září 2022. Za tohoto stavu (bez vyřešení otázky povahy – pořadí uplatněné pohledávky) je podaná žaloba vskutku předčasná, jak správně uzavřel odvolací soud.
27. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce podle § 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítl.
28. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo zamítnuto, čímž mu vznikla povinnost nahradit žalované účelně vynaložené náklady řízení. Ty v dovolacím řízení sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 20. srpna 2024), z částky 103 757,50 Kč, která podle § 7 bodu 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v účinném znění, činí 5 260 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 167,60 Kč jde o částku 6 727,60 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-