// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 06.02.2025
Promlčení nároku na náhradu škody vůči jednateli spol. s r. o.
Jen tím, že jednatel společnosti s ručením omezeným převezme v hotovosti peníze náležející společnosti (a ty následně nevloží do pokladny společnosti a neprovede o nich ani záznam v účetnictví), společnosti žádná škoda nevzniká. Určení způsobu, jakým bude společnost uchovávat své peněžní prostředky (zda v hotovosti na pokladně společnosti, na bankovním účtu společnosti nebo ad absurdum doma pod polštářem jednatele), je výkonem obchodního vedení společnosti. Jakkoliv i způsob „uložení“ peněz může představovat porušení povinnosti počínat si při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře (např. v případě ukládání peněz pod polštář), budou-li takto uložené peníze posléze použity ve prospěch společnosti, nemusí jí škoda vůbec vzniknout.
Společnost nemůže uplatnit nárok na náhradu škody vzniklé porušením péče řádného hospodáře dříve, než jí škoda vznikne (než se peněžní prostředky dostanou mimo sféru její dispozice). V případě nakládání s peněžními prostředky společnosti ke vzniku škody typicky dojde tím, že jednatel prostředky využije v rozporu s péčí řádného hospodáře (např. za ně pořídí věc určenou pro svou osobní potřebu nebo uskuteční jinou pro společnost nevýhodnou transakci, anebo si je ponechá pro svou potřebu).
Společnost s ručením omezeným je tak v poměrech projednávané věci povinna tvrdit a prokázat, že žalovaný jednatel za ni v hotovosti převzal žalovanou částku a jednatel je – za situace, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity – podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti, nebo, že je nejpozději po zániku funkce jednatele společnosti vrátil.
Promlčecí doba tak v projednávané věci mohla začít běžet nejpozději dnem následujícím po dni, kdy žalovanému zanikla funkce jednatele společnosti. Předtím se mohla rozběhnout pouze tehdy, dostaly-li se prostředky, které jednatel za společnost v hotovosti převzal, mimo sféru dispozice společnosti již dříve.
Namítá-li jednatel, že nárok společnosti je promlčen, Nejvyšší soud připomíná, že stíhá-li důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence skutečnosti, o níž tvrdí, že nastala, ku prospěchu, pak v případě námitky promlčení (nestanoví-li právní předpis jinak) nese také tento účastník důkazní břemeno o skutečnostech, s nimiž zákon spojuje počátek a běh promlčecí doby. V projednávané věci bude proto na jednateli – který vznáší námitku promlčení – aby tvrdil (a prokázal) skutkové okolnosti, na jejichž základě bude možné uzavřít, že promlčecí doba začala běžet ještě před tím, než žalovanému zanikla funkce jednatele společnosti. Neprokáže-li takové okolnosti, budou soudy vycházet z toho, že promlčecí doba začala běžet dnem následujícím po dni, kdy žalovanému zanikla funkce jednatele společnosti; tohoto dne mohla totiž společnost právo na náhradu škody poprvé uplatnit u soudu (actio nata).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2753/2023, ze dne 21. 11. 2024
Dotčené předpisy:
§ 135 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 194 odst. 5 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 397 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 398 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
a) Návrh na zahájení řízení
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 26. 5. 2015 se žalobkyně po žalovaném původně domáhala zaplacení 924.081 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé porušením povinnosti žalovaného vykonávat funkci jednatele žalobkyně s péčí řádného hospodáře. Z toho částka 675.000 Kč představuje škodu způsobenou „zadržením“ finančních prostředků získaných z prodeje loveckých povolenek a v částce 249.081 Kč má jít o škodu způsobenou „zadržením“ finančních prostředků získaných z prodeje odlovené zvěře.
b) Řízení před soudem prvního stupně
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 6. 2022, č. j. 24 Cm 90/2015-808, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 176.898 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 712.454 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).
3. Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když první rozsudek ze dne 7. 12. 2018, č. j. 24 Cm 90/2015-455, jímž soud žalobě vyhověl co do částky 759.135 Kč (výrok I.), co do částky 164.946 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.), Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 4. 2019, č. j. 8 Cmo 64/2019-534, ve znění usnesení ze dne 28. 3. 2023, č. j. 8 Cmo 64/2019-879, ve výroku I., v části výroku II., jíž byla žaloba zamítnuta co do částky 130.217 Kč, a ve výrocích III., IV. a V. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Co do částky 34.729 Kč tak byla žaloba pravomocně zamítnuta a žalobkyně se v dalším řízení po žalovaném domáhala toliko částky 889.352 Kč.
4. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalovaný byl v období od 1. 1. 2009 do 23. 7. 2013 jednatelem žalobkyně spolu s druhým jednatelem I. V. (dále jen „I. V.“).
2) Žalobkyně na základě smlouvy o nájmu honitby ze dne 10. 1. 2009 užívala honitbu s názvem Jindřichov – Beaver, evidenční číslo 229, za účelem výkonu práva myslivosti.
3) Žalovaný v zastoupení žalobkyně vydával lovecké povolenky, za které „osobně nebo prostřednictvím účetní společnosti vybíral finanční prostředky v rozdílných částkách“.
4) V období od 27. 5. 2011 do 23. 7. 2013 žalovaný obdržel za lovecké povolenky celkem 115.000 Kč. Částkami, které žalovaný obdržel za lovecké povolenky před 26. 5. 2011 se soud prvního stupně nezabýval, neboť do tohoto data měl pohledávky žalobkyně vůči žalovanému za promlčené.
5) Podle znaleckého posudku Ing. V. T., Ph.D. (dále jen „znalecký posudek“), byla cena zvěře odlovené v období od 27. 5. 2011 do 23. 7. 2013 určena na 246.736 Kč.
6) Po zohlednění specifických okolností (každé druhé odlovené prase divoké si lovci mohli ponechat zdarma, odlovená zvěř se používala k pohoštění po lovech a při výlovech rybníka apod.), soud uzavřel, že žalovaný za odlovenou zvěř získal 138.653 Kč. Spolu s částkou 115.000 Kč, kterou získal z prodeje loveckých povolenek, tak žalovaný získal 253.653 Kč.
7) Z částky 253.653 Kč pak měl soud za prokázané, že 43.770 Kč žalovaný vynaložil na materiál na stavbu mysliveckých zařízení (slanisek, krmelců a kazatelen), 28.665 Kč vynaložil na krmivo pro zvěř a 4.320 Kč na sůl pro zvěř.
8) Žalovaný si (po odečtení částek, které použil ve prospěch žalobkyně) tak na úkor žalobkyně přivlastnil celkem 176.898 Kč.
9) Tvrzení žalovaného, podle kterých měl získané prostředky používat na platby nájmu honitby, a zvěřinu používat jako dary obchodním partnerům žalobkyně nebo jako ceny do tombol, nebyla prokázána.
5. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně nejprve uvedl, že pro vznik odpovědnosti za škodu musí být v obecné rovině naplněny tři předpoklady, a sice vznik škody, porušení povinnosti a příčinná souvislost mezi nimi.
6. V poměrech odpovědnosti za škodu vzniklou porušením povinnosti počínat si při výkonu funkce jednatele společnosti s ručením omezeným s péčí řádného hospodáře nese žalobkyně (společnost) důkazní břemeno ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti mezi jejím vznikem a porušením povinnosti. Žalovaný (jednatel) pak nese důkazní břemeno ohledně toho, že péči řádného hospodáře neporušil.
7. V řízení se žalobkyni podařilo prokázat vznik škody a příčinnou souvislost mezi jejím vznikem a jednáním žalovaného. Žalovaný pak prokázal, že 76.755 Kč ze žalované částky použil ve prospěch žalobkyně. Ohledně 176.898 Kč žalovaný svá tvrzení, že si počínal s péčí řádného hospodáře a tuto částku vynaložil ve prospěch žalobkyně, „neprokázal“.
8. Jelikož se žalobkyně domáhala náhrady škody, kterou jí měl žalovaný svým počínáním způsobit od roku 2009 do 23. 7. 2013, musel soud (k námitce žalovaného) zohlednit, že část pohledávky žalobkyně je již promlčena.
9. V době, kdy žalovaný vykonával funkci jednatele žalobkyně, byl totiž jejím dalším jednatelem I. V., který se za žalobkyni mohl domáhat náhrady škody způsobené žalovaným [k tomu soud odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3526/2007, uveřejněného pod číslem 82/2010 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 82/2010“)].
10. Podle názoru soudu prvního stupně promlčecí doba práva na náhradu škody počala běžet od převzetí každého jednotlivého plnění (příjmu peněžních prostředků) žalovaným, neboť v tento okamžik se společnost měla (počínal-li by si I. V. při výkonu funkce jednatele s péčí řádného hospodáře) ve smyslu § 398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dozvědět o vzniku škody.
11. Na uvedeném pak podle soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že I. V. byl v období od 6. 3. 2012 do 20. 6. 2013 v pracovní neschopnosti. Promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy mohlo právo být uplatněno poprvé, a není rozhodné, z jakých důvodů se tak nestalo. Samotná pracovní neschopnost I. V. nemohla vést k zániku jeho funkce jednatele a I. V. měl tak nadále povinnost kontrolovat, jak je honitba obhospodařována.
12. Byla-li žaloba doručena soudu 26. 5. 2015, jsou nároky vzniklé do 26. 5. 2011, vzhledem k čtyřleté promlčecí době podle § 397 a 402 obch. zák., promlčeny. V těchto případech se soud nezabýval ani tím, zda uplatňované právo existuje, či nikoliv. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 176.898 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
c) Odvolací řízení
13. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím:
1) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 205.563 Kč (první výrok),
2) ve výroku II. jej změnil tak, že žaloba se zamítá v částce 683.798 Kč (druhý výrok),
3) změnil nákladové výroky III., IV. a V. (třetí a čtvrtý výrok),
4) rozhodl o nákladech odvolacího řízení (pátý a šestý výrok).
14. „Opravným“ usnesením ze dne 17. 5. 2023, č. j. 8 Cmo 263/2022-907, Vrchní soud v Olomouci svůj rozsudek změnil tak, že nově:
1) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28.665 Kč a v částce 683.798 Kč se žaloba zamítá (první výrok),
2) rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý a třetí výrok), a
3) rozhodl, že „výroky V. a VI., kterými bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení mezi jeho účastníky a nákladech odvolacího řízení státu, jsou nadále označeny jako výroky IV. a V.“ (dále jen „první opravné usnesení“).
15. Následně odvolací soud první opravné usnesení opravil (mimo jiné) tak, že v prvním výroku se žaloba zamítá co do částky 683.789 Kč (dále jen „druhé opravné usnesení“).
16. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že nelze akceptovat argumentaci žalobkyně, podle které pohledávka na náhradu škody nemůže být promlčena, neboť po dobu výkonu své funkce u sebe žalovaný peníze „držel jménem společnosti“, a promlčecí doba tak začala běžet až okamžikem zániku funkce žalovaného (23. 7. 2013).
17. Připustil-li by odvolací soud tuto argumentaci, ztratil by tím podle jeho názoru smysl § 131a obch. zák. upravující společnickou žalobu, neboť taková žaloba by vždy musela být zamítnuta jako předčasná, byla-li podána před zánikem funkce statutárního orgánu. Stejně tak by se nadbytečnými staly závěry, které Nejvyšší soud formuloval v R 82/2010 nebo v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2308/2009.
18. Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby odvolací soud považoval převzetí jednotlivých plnění (příjmů peněžních prostředků) žalovaným. Žalobkyně totiž v rozhodné době měla druhého jednatele (I. V.), který se na způsobené škodě žádným způsobem nepodílel, a mohl proto za ni žalobu podat. Za správný pak odvolací soud považoval i názor soudu prvního stupně, podle něhož není významné, že I. V. měl zdravotní obtíže a byl v pracovní neschopnosti. I v této době totiž I. V. do společnosti (umožňoval-li mu to zdravotní stav) docházel. Nezjistil-li I. V., že jednáním žalovaného vzniká žalobkyni škoda, „nejde již o otázku objektivní, ale pouze o otázku subjektivní na jeho straně“.
19. Jako důvodnou odvolací soud neshledal námitku žalobkyně, podle které soud prvního stupně pochybil, odečetl-li od částky, kterou žalovaný získal z majetku žalobkyně, částku, kterou použil v její prospěch. Není totiž podstatné, „z jakých zdrojů byly náklady na provoz honitby žalovaným vynaloženy. Nebylo tudíž třeba se zabývat zjištěním a posouzením, zda šlo o prostředky vynaložené z jeho vlastních zdrojů, nebo ze zdrojů žalobkyně“.
20. Za důvodné odvolací soud považoval odvolání pouze co do částky 28.665 Kč, neboť měl za to, že krmivo, jež žalovaný zavážel do honitby, mohlo být ze zdrojů samotné žalobkyně a žalovanému se nepodařilo prokázat, z „jakých zdrojů a za jaké částky“ krmivo obstarával.
II. Dovolání
21. Proti zamítavé části rozsudku odvolacího soudu (tj. co do částky 683.789 Kč) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a to:
1/ „zda v poměrech projednávané věci vznikla škoda žalobkyni již samotným přijetím každého jednotlivého plnění z prodaných loveckých povolenek a přijetím odlovené zvěře či její hodnoty (zda samotné přijetí takového plnění je současně jeho přisvojením), a to za stavu, kdy žalovaný až do skončení své funkce jednatele držel tyto prostředky jménem společnosti, evidoval je v myslivecké knize, byť neprocházely řádným účetnictvím žalobkyně, a činil z nich jménem společnosti výdaje na údržbu a provoz honitby (výstavbu mysliveckých zařízení, zasolování slanisek, pohoštění pro účastníky lovů apod.),
2/ zda je v poměrech projednávané věci nárok na náhradu škody ve vztahu k příjmům z loveckých povolenek a z odlovené zvěře získaných za dobu do 27. 5. 2011 promlčen,
3/ zda při závěru o vzniku škody přisvojením si příjmu z loveckých povolenek a z odlovené zvěře již k okamžiku přijetí těchto příjmů, je namístě od vzniklé škody odečítat výdaje činěné žalovaným z jeho vlastního majetku ve prospěch společnosti nebo výdaje činěné k úhradě závazků společnosti, aniž by ve vztahu k nim žalovaný provedl kompenzační úkon započtení a aniž by projevil vůli odstranit následky svého konkrétního protiprávního jednání“,
které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny.
22. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu „v dovoláním napadené části“ zrušil, aby v tomto rozsahu zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
23. Ve vztahu k první a druhé otázce dovolatelka dovozuje, že jí škoda vznikla teprve okamžikem, kdy si žalovaný konkrétní příjmy společnosti přisvojil. K tomu podle ní došlo, až když se žalovaný k těmto příjmům začal chovat jako k vlastním, a nikoliv jako k prostředkům společnosti. Pouze tak je podle ní možné odlišit, kdy jednatel společnosti s ručením omezeným ještě příjmy společnosti drží jako její statutární orgán, a kdy už si je přisvojil.
24. Podle dovolatelky je zjevné, že po dobu výkonu své funkce žalovaný plnění z prodeje loveckých povolenek a odlovené zvěře držel „jejím jménem“ a teprve zánikem jeho funkce mu vznikla povinnost jí tyto příjmy odevzdat. Proto se domnívá, že škoda jí vznikla až 23. 7. 2013 a teprve od tohoto dne začala běžet promlčecí doba; byla-li žaloba podána 26. 5. 2015, není promlčena ani část pohledávky dovolatelky.
25. Třetí dovolací otázkou dovolatelka brojí proti tomu, že od plnění, které žalovaný získal z prodeje loveckých povolenek a prodeje odlovené zvěře, soudy odečetly prostředky, které žalovaný použil ve prospěch dovolatelky. Došlo-li totiž již okamžikem přijetí těchto plnění k jejich přisvojení, nešlo nadále o prostředky dovolatelky a výdaje, které žalovaný v její prospěch vynakládal, byly hrazeny z jeho vlastního majetku. Žalovaný tak mohl mít proti dovolatelce toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který mohl proti její pohledávce na náhradu škody započítat; k tomu však nedošlo.
III. Přípustnost dovolání
26. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
27. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení první a druhé dovolatelkou formulovaných otázek, které – v souvislostech předestřených v dovolání – dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny.
IV. Důvodnost dovolání
a) Použitá právní úprava
28. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.
29. Podle § 135 odst. 2 obch. zák. se pro jednatele ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a použijí obdobně.
30. Podle § 194 odst. 5 obch. zák. členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.
31. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.
32. Podle § 398 obch. zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.
b) K promlčení nároku na náhradu škody
33. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se k odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou porušením povinnosti počínat si při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře podává, že:
1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným (jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu.
2) Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, předpokládá, že jednatel uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány. Netvrdí-li účastník řízení rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy věci ani označit k těmto neexistujícím tvrzením důkazy. Z § 194 odst. 5 věty druhé obch. zák. tudíž plyne, že jednatel nese i břemeno tvrzení ohledně skutečností, svědčících ve prospěch závěru, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře.
3) Nepodaří-li se jednateli prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá jej neúspěch ve sporu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním jednatele a vznikem škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži žalobci.
4) Jestliže žalující společnost s ručením omezeným tvrdí a prokáže, že žalovaný jakožto jednatel společnosti vybral z jejího účtu či z pokladny postupně peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity, je žalovaný jednatel podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti. Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. Jde o otázku jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný.
K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1659/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2293/2021, a judikaturu v nich citovanou.
34. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že „okamžik ,actio nata‘, od něhož se může obchodní korporace po svém statutárním orgánu domáhat náhrady škody způsobené výkonem funkce v rozporu s péčí řádného hospodáře spočívajícím ve vydání plnění náležejícího do jejího majetku statutárním orgánem přijatého, nastává již samotným přijetím takového plnění a již od tohoto okamžiku tedy začíná běh promlčecí doby“.
35. Jen tím, že jednatel společnosti s ručením omezeným převezme v hotovosti peníze náležející společnosti (a ty následně nevloží do pokladny společnosti a neprovede o nich ani záznam v účetnictví), společnosti žádná škoda nevzniká. Určení způsobu, jakým bude společnost uchovávat své peněžní prostředky (zda v hotovosti na pokladně společnosti, na bankovním účtu společnosti nebo ad absurdum doma pod polštářem jednatele), je výkonem obchodního vedení společnosti. Jakkoliv i způsob „uložení“ peněz může představovat porušení povinnosti počínat si při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře (např. v případě ukládání peněz pod polštář), budou-li takto uložené peníze posléze použity ve prospěch společnosti, nemusí jí škoda vůbec vzniknout.
36. Společnost nemůže uplatnit nárok na náhradu škody vzniklé porušením péče řádného hospodáře dříve, než jí škoda vznikne (než se peněžní prostředky dostanou mimo sféru její dispozice). V případě nakládání s peněžními prostředky společnosti ke vzniku škody typicky dojde tím, že jednatel prostředky využije v rozporu s péčí řádného hospodáře (např. za ně pořídí věc určenou pro svou osobní potřebu nebo uskuteční jinou pro společnost nevýhodnou transakci, anebo si je ponechá pro svou potřebu).
37. Dovolatelka je v poměrech projednávané věci (v souladu s judikatorními závěry citovanými v odst. 33) povinna tvrdit a prokázat, že žalovaný za ni v hotovosti převzal žalovanou částku a žalovaný je – za situace, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity – podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch dovolatelky, nebo, že je nejpozději po zániku funkce jednatele dovolatelce vrátil.
38. Promlčecí doba tak v projednávané věci mohla začít běžet nejpozději dnem následujícím po dni, kdy žalovanému zanikla funkce jednatele dovolatelky. Předtím se mohla rozběhnout pouze tehdy, dostaly-li se prostředky, které žalovaný za společnost v hotovosti převzal, mimo sféru dispozice společnosti již dříve (např. způsoby vypočtenými v odst. 36).
39. Namítá-li žalovaný, že nárok žalobkyně je promlčen, Nejvyšší soud připomíná, že stíhá-li důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence skutečnosti, o níž tvrdí, že nastala, ku prospěchu, pak v případě námitky promlčení (nestanoví-li právní předpis jinak) nese také tento účastník důkazní břemeno o skutečnostech, s nimiž zákon spojuje počátek a běh promlčecí doby (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 32 Odo 204/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3064/2021).
40. V projednávané věci bude proto na žalovaném – který vznáší námitku promlčení – aby tvrdil (a prokázal) skutkové okolnosti, na jejichž základě bude možné uzavřít, že promlčecí doba začala běžet ještě před tím, než žalovanému zanikla funkce jednatele dovolatelky. Neprokáže-li takové okolnosti, budou soudy vycházet z toho, že promlčecí doba začala běžet dnem následujícím po dni, kdy žalovanému zanikla funkce jednatele dovolatelky; tohoto dne mohla totiž společnost právo na náhradu škody poprvé uplatnit u soudu (actio nata).
41. Domníval-li se odvolací soud, že promlčecí doba začala běžet již přijetím jednotlivých plnění žalovaným, není jeho právní posouzení správné.
c) Vada uvedená v § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
42. Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud (podle § 242 odst. 3 o. s. ř.) i k vadám uvedeným v § 229 odst. 2 o. s. ř.
43. Podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto.
44. Odvolací soud rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2023, č. j. 8 Cmo 263/2022-902, (mimo jiné) změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 176.898 Kč, který však nebyl odvoláním napaden a jenž nabyl právní moci. Odvolací soud tím zatížil řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
45. Tuto vadu nemohl zhojit ani postupem, který zvolil – vydáním prvního opravného usnesení, neboť nešlo o opravu chyby v psaní a v počtech ani jiné zjevné nesprávnosti, ale materiálně šlo o nové rozhodnutí, které znovu zakládalo zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
d) Shrnutí rozhodnutí
46. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, a protože rozhodnutí odvolacího soudu trpí zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval zbývajícími dovolacími otázkami, napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na zamítavou část výroku II. a výroky III., IV. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto v odpovídajícím rozsahu zrušil i je a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř).
47. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
48. V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-