// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 07.01.2021
Přistoupení třetí osoby do v.o.s. po jejím zrušení
Právní úprava před zánikem veřejné obchodní společnosti preferuje nápravu stavu po zániku účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti projevem vůle zbylého společníka (zbylých společníků). V souladu se smyslem a účelem právní úpravy tak jediný zbývající společník dočasně jednočlenné veřejné obchodní společnosti, která byla ex lege zrušena podle § 113 odst. 1 písm. a), c) až g) a i) z. o. k., může s třetí osobou uzavřít dohodu, na jejímž základě dojde ke změně společenské smlouvy ve smyslu § 110 odst. 1 z. o. k. (kterou třetí osoba přistoupí do společnosti); společnost pak nadále trvá i bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2970/2019, ze dne 20. 10. 2020
Dotčené předpisy:
§ 95 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 110 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 113 odst. 1 písm. d) zák. č. 90/2012 Sb.
§ 113 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: obchodní společnosti; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 21. 2. 2019, č. j. A 3095/RD30/KSHK, Fj 8519/2019/KSHK, zamítl návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku ze dne 18. 2. 2019 (dále jen „návrh“), jímž se společnost P. (dále jen „společnost“) domáhala:
1) výmazu názvu „P.“,
2) zápisu názvu „P.“,
3) výmazu likvidátora P. N.,
4) výmazu skutečnosti, že společnost byla ke dni 7. 3. 2018 zrušena,
5) výmazu skutečnosti, že společnosti byl jmenován likvidátor,
6) zápisu skutečností, že společníci společnosti se změnou společenské smlouvy ze dne 19. 7. 2018 dohodli, že společnost trvá nadále i bez společníka P. C. identifikační číslo osoby XY (dále jen „P. C.“), a že účinností této dohody se podle § 113 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), ukončuje likvidace společnosti.
[2] K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2019, č. j. 14 Cmo 81/2019-104, usnesení rejstříkového soudu potvrdil.
[3] Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Společnost vznikla dne 30. 6. 1992 za účasti dvou společníků – P. N. a M. N..
2) Na základě dohody uzavřené na jednání společníků společnosti konaném 22. 12. 2006 do společnosti přistoupila P. C.; současně ze společnosti vystoupila M. N.
3) P. C. byla zrušena zrušením konkursu prohlášeného na její majetek proto, že její majetek byl pro uspokojení jejích věřitelů zcela nepostačující. Dne 7. 3. 2018 P. C. zanikla výmazem z obchodního rejstříku.
4) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. 7. 2018, č. j. 55 Cm 121/2018-16, prohlásil, že společnost ke dni 7. 3. 2018 vstoupila do likvidace, a jmenoval jejím likvidátorem P. N.
5) Podle úplného znění společenské smlouvy společnosti ze dne 19. 7. 2018 (doloženého k návrhu) do společnosti přistoupila L. S. J. Touto změnou společenské smlouvy se společníci dohodli, že společnost nadále trvá i bez P. C.
6) L. S. J. byla dne 24. 8. 2018 zapsána do obchodního rejstříku jako společnice společnosti.
[4] Na takto ustaveném základě odvolací soud nejprve uvedl, že společnost byla v důsledku zániku jejího společníka P. C. zrušena. Současně počet jejích společníků klesl pod zákonem stanovený nejnižší přípustný limit dvou společníků.
[5] Odvolací soud dospěl k závěru, že je-li dvoučlenná veřejná obchodní společnost zrušena v důsledku zániku účasti jejího společníka v ní (z důvodů vypočtených v § 113 odst. 1 z. o. k.), nemůže (zbylý) společník společnosti tento stav jakkoli změnit. Zrušení společnosti nelze zvrátit ani dohodami podle § 113 odst. 2 a 3 z. o. k. uzavřenými s třetí osobou, neboť „tento skutkový stav nelze subsumovat pod hypotézy norem uvedených ustanovení“.
[6] Za situace, kdy má veřejná obchodní společnost pouze jediného společníka, nelze podle odvolacího soudu uzavřít ani dohodu podle § 110 odst. 1 z. o. k. o přistoupení společníka do společnosti. Je tomu tak proto, že účelem existence veřejné obchodní společnosti je společné podnikání dvou či více osob; není tedy přípustné, aby se počet společníků po dobu trvání společnosti snížil pod dva.
[7] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017, uveřejněné pod číslem 36/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 36/2019“), odvolací soud k námitce společnosti dodal, že § 170 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), umožňuje změnit rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, a nikoli v situaci, kdy došlo ke zrušení společnosti ze zákona.
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice (posuzováno podle obsahu dovolání) zda:
1) v situaci, kdy ve veřejné obchodní společnosti zbyl (pouze) jeden společník proto, že účast druhého společníka (právnické osoby) ve společnosti skončila jeho zánikem, a společnost tím byla podle § 113 odst. 1 písm. d) z. o. k. zrušena a vstoupila do likvidace, se zbylý společník může podle § 113 odst. 2 z. o. k. dohodnout s třetí osobou na změně společenské smlouvy společnosti, kterou tato osoba do společnosti přistoupí a na základě které bude společnost trvat i bez společníka (právnické osoby), jehož se důvod zrušení týká,
2) je rejstříkový soud v řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku vázán rozhodnutím, kterým (dříve) rozhodl o zápisu společníka do obchodního rejstříku v tom smyslu, že již není oprávněn posuzovat vznik účasti společníka ve společnosti.
[9] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[10] V dovolací argumentaci brojí proti závěru odvolacího soudu, že právní úprava vyžaduje po celou dobu existence veřejné obchodní společnosti účast alespoň dvou jejích společníků. Situaci, kdy má veřejná obchodní společnost jediného společníka, zákon bezpodmínečně nevylučuje, ale naopak předvídá. Je tomu tak například v § 117 z. o. k. upravujícím výpovědní lhůtu dědice podílu.
[11] Z toho dovolatelka dovozuje, že právní úprava umožňuje, aby třetí osoba postupem podle § 110 odst. 1 z. o. k. přistoupila i do (dočasně) jednočlenné veřejné obchodní společnosti. Opačný závěr odvolacího soudu je podle ní „zbytečně a nedůvodně restriktivní“ a v rozporu s principem „je dovoleno vše, co není výslovně zakázáno“. Tímto postupem nemohou být poškozeni ani věřitelé veřejné obchodní společnosti, neboť společník, který přistoupil do veřejné obchodní společnosti, podle § 110 odst. 2 z. o. k. ručí za dluhy společnosti, včetně dluhů vzniklých před jeho přistoupením.
[12] Dovolatelka poukazuje rovněž na to, že soud o „nuceném“ zrušení právnické osoby rozhoduje zpravidla až poté, kdy právnická osoba ani přes jeho výzvu nezjednala nápravu. Zrušení veřejné obchodní společnosti podle § 113 odst. 1 z. o. k. jsou pak její ostatní společníci oprávněni zvrátit tím, že „zjednají nápravu“ podle § 113 odst. 2 až 4 z. o. k. Svědčí-li toto právo více zbylým společníkům, není „rozumného důvodu“, aby právo zvrátit zrušení veřejné obchodní společnosti zrušené podle § 113 odst. 1 z. o. k. neměl taktéž i jediný zbývající společník společnosti
[13] Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že byl-li společník (na základě pravomocného rozhodnutí soudu) zapsán do obchodního rejstříku, je soud svým rozhodnutím o zápisu vázán a nemůže již v dalším řízení o změně zápisu společnosti v obchodním rejstříku dospět k závěru, že zapsaná osoba se společníkem společnosti nestala.
[14] Závěry Nejvyššího soudu formulované v R 36/2019 považuje dovolatelka „za nerelevantní“, neboť nebyla zrušena „sankčním“ rozhodnutím soudu, ale „ze zákona, a na základě zákonných kritérií týkajících se nikoli společnosti, ale jejího společníka“.
[15] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení v pořadí první z dovolatelkou formulovaných otázek, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
[16] Dovolání je i důvodné.
[17] Podle § 95 odst. 1 z. o. k. je veřejná obchodní společnost společností alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně.
[18] Podle § 99 odst. 1 z. o. k. společenskou smlouvu lze měnit pouze dohodou všech společníků.
[19] Podle § 110 odst. 1 z. o. k. společník může do společnosti přistoupit nebo ze společnosti vystoupit změnou společenské smlouvy.
[20] Podle § 113 z. o. k. se společnost zrušuje zánikem společníka právnické osoby, ledaže společenská smlouva připouští přechod podílu na právního nástupce [odst. 1 písm. d)]. Při důvodech zrušení společnosti uvedených v odstavci 1, s výjimkou důvodů uvedených v písmenech b) a h), se mohou ostatní společníci do okamžiku předložení konečné zprávy o průběhu likvidace likvidátorem změnou společenské smlouvy dohodnout, že společnost trvá nadále i bez společníka, jehož se důvod zrušení týká. Tato dohoda společníků může být také předem obsažena ve společenské smlouvě (odst. 2). Byla-li společnost zrušena podle odstavce 1 písm. h), mohou se společníci dohodnout na přistoupení společníka, který splňuje požadavky podle § 46, a na tom, že společnost dále trvá (odst. 3). Účinností dohody podle odstavce 2 nebo 3 se ukončuje likvidace (odst. 4).
[21] Z jazykového výkladu výše citovaných (ani jiných) zákonných ustanovení se nepodává norma, která by zakazovala, aby společník při obnově zrušené veřejné obchodní společnosti postupoval způsobem popsaným v první dovolatelkou formulované otázce. Jazykový výklad však představuje toliko prvotní přiblížení k aplikované právní normě, a je tedy pouhým východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu, k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd. (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03, či ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 87/06). Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda tento zákaz nevyplývá ze smyslu a účelu zákona.
[22] Veřejná obchodní společnost je osobní společností. Existence společnosti je přímo vázána na setrvání společníků v ní; nastane-li některý z důvodů pro zánik účasti některého ze společníků, zrušuje se i sama společnost (v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 646/2008).
[23] Konkrétním projevem toho, že trvání (a existence) veřejné obchodní společnosti jsou navázány na setrvání konkrétních osob (společníků) v ní, je úprava § 113 z. o. k. Podle ní platí, že zanikne-li účast (byť i jen jediného) společníka ve (vícečlenné) veřejné obchodní společnosti za jejího trvání způsobem uvedeným v § 113 odst. 1 písm. a), c) až g) a i) z. o. k., společnost se ex lege zrušuje [§ 171 písm. c) o. z.]. Zákon však v těchto případech umožňuje ostatním (zbylým) společníkům veřejné obchodní společnosti uzavřít dohodu, že společnost trvá i bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla (§ 113 odst. 2 a 4 z. o. k.).
[24] Povaze veřejné obchodní společnosti odpovídá také zákonný požadavek minimální účasti alespoň dvou společníků v ní (§ 95 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 211 odst. 1 věta první o. z.).
[25] Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013, K § 210 až 212) ke zrušení korporace pro nižší než zákonný počet členů uvádí, že „…vzhledem k tomu, že jsou pro určité právní formy korporací předepsány minimální počty členů (např. u osobních obchodních společností nebo u družstev), navrhuje se stanovit již v obecné úpravě jako logický důsledek porušení této podmínky nutnost soudního zrušení korporací, jejichž počet členů klesne pod zákonné minimum. Nemělo by však praktický smysl přistupovat k takovému opatření bezprostředně a rušit někdy i pracně budovanou, léta trvající a funkční strukturu. Proto má být právnické osobě dána možnost, aby v přiměřené době zjednala ve svých členských poměrech nápravu“.
[26] Klesne-li tak počet společníků veřejné obchodní společnosti pod dva na základě jiných okolností, než které předpokládá § 113 odst. 1 z. o. k., soud společnosti poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Teprve nenapraví-li společnost závadný stav, soud ji (i bez návrhu) zruší a rozhodne o její likvidaci (§ 211 odst. 2 o. z.).
[27] Stav, kdy veřejná obchodní společnost má pouze jediného společníka, je tedy stavem protiprávním, a smyslem a účelem citovaných zákonných ustanovení je tento stav odstranit. Ačkoli snížení počtu společníků pod zákonný limit může vést k sankčnímu následku v podobě zrušení (a zániku) společnosti, právní úprava upřednostňuje jeho odstranění společností (zbylým společníkem) při zachování společnosti. Jediným přípustným způsobem, kterým může společník (svým jednáním) zvýšit počet společníků v jednočlenné veřejné obchodní společnosti (tak, jak to předpokládá také § 211 odst. 2 o. z.), je přitom změna společenské smlouvy podle § 110 odst. 1 z. o. k., tj. uzavření dohody s třetí osobou o jejím přistoupení do společnosti.
[28] Z výše vyloženého je zřejmé, že právní úprava před zánikem společnosti preferuje nápravu stavu po zániku účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti projevem vůle zbylého společníka (zbylých společníků). V souladu se smyslem a účelem právní úpravy tak jediný zbývající společník dočasně jednočlenné veřejné obchodní společnosti, která byla ex lege zrušena podle § 113 odst. 1 písm. a), c) až g) a i) z. o. k., může s třetí osobou uzavřít dohodu, na jejímž základě dojde ke změně společenské smlouvy ve smyslu § 110 odst. 1 z. o. k. (kterou třetí osoba přistoupí do společnosti); společnost pak nadále trvá i bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla.
[29] Právě formulovaný závěr není v rozporu s pravidlem minimálně dvoučlenné veřejné obchodní společnosti popsaným v odstavci [24] (jak se mylně domnívá odvolací soud), ale naopak je podporuje, když umožňuje stav, kdy je veřejná obchodní společnost jednočlenná, odstranit. S respektem k autonomii vůle zbývajícího společníka pak umožňuje zachovat existenci společnosti. Opačný závěr by znamenal neodůvodněnou distinkci mezi situací, kdy veřejné obchodní společnosti klesne počet jejích společníků pod zákonný limit z důvodů podle § 113 odst. 1 z. o. k., a situací, kdy tento stav nastane z důvodů v právě citovaném ustanovení neuvedených (viz odstavec [26]).
[30] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že dospěl-li odvolací soud (shodně s rejstříkovým soudem) k názoru, podle něhož byla-li veřejná obchodní společnost zrušena a vstoupila-li do likvidace z důvodu zániku účasti jednoho ze dvou společníků, nemůže se (zbylý) společník společnosti změnou společenské smlouvy společnosti dohodnout s třetí osobou na jejím přistoupení do společnosti a na dalším trvání společnosti i bez zaniklého společníka, není jeho právní posouzení věci správné.
[31] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí rejstříkového soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil rejstříkovému soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[32] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[33] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Autor: -mha-