// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 11.07.2018

Přiměřené protiplnění za akcie přecházející na hlavního akcionáře

Přiměřené protiplnění za účastnické cenné papíry, které přecházejí na hlavního akcionáře v důsledku postupu podle § 183i a násl. obch. zák., zásadně nesmí být nižší, než činila kupní cena, za kterou hlavní akcionář nabyl účastnické cenné papíry bezprostředně předtím, než požádal o svolání valné hromady podle § 183i odst. 1 obch. zák.; to platí i tehdy, šlo-li o tzv. prémiovou cenu, zahrnující přirážku za získání majority.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 26. 4. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 183k obch. zák. ve znění do 31. 3. 2008
§ 183c odst. 3 obch. zák. ve znění do 31. 3. 2008
§ 183i obch. zák. ve znění do 31. 3. 2008

Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. června 2013, č. j. 72 Cm 304/2007, 73 Cm 72/2008-318, ve znění usnesení ze dne 13. června 2013, č. j. 72 Cm 304/2007-325, rozhodl o tom, že protiplnění ve výši 3.856 Kč za kmenovou akcii v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 1.400 Kč (dále též jen „akcie“) emitované společností Elektrárna Kolín a. s. (nyní Veolia Energie Kolín, a. s., dále též jen „společnost“) stanovené a vyplacené hlavním akcionářem Dalkia Česká republika a. s. (nyní Veolia Energie ČR, a. s., dále též jen „hlavní akcionář“) je nepřiměřené, určil přiměřenou výši proplnění 4.695 Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.) a znalečném (výroky V. a VI.).
Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Mimořádná valná hromada společnosti rozhodla dne 8. června 2007 o přechodu všech účastnických cenných papírů podle § 183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. března 2008 (dále též jen „obch. zák.“) na hlavního akcionáře společnosti, a to za protiplnění ve výši 3.856 Kč za jednu akcii společnosti.

2) Výše protiplnění byla určena na základě znaleckého posudku č. 82/2007 vypracovaného Ing. Radimem Dědicem.

3) Česká národní banka udělila společnosti předchozí souhlas k přijetí shora uvedeného usnesení valné hromady v souladu s § 183i odst. 5 obch. zák.

4) Navrhovatelé byli akcionáři společnosti a jejich akcie přešly v důsledku rozhodnutí valné hromady na hlavního akcionáře.

5) Podle znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znaleckým ústavem BDO Appraisal services – Znalecký ústav s. r. o., ve znění dodatku č. 1 (dále jen „znalecký posudek“) činí „přiměřené plnění“ 4.695 Kč na jednu akcii. Při určení této výše znalecký ústav vyšel z ocenění podniku společnosti stanoveného ke dni 19. července 2007 (k němuž měly přejít účastnické cenné papíry na hlavního akcionáře) na základě metody diskontovaných peněžních toků (DCF), přičemž takto získanou hodnotu vydělil počtem akcií emitovaných společností. K (navrhovateli namítané) ceně, kterou za akcie společnosti zaplatil hlavní akcionář, znalecký ústav nepřihlédl, neboť se v ní promítá tzv. prémie za získání majority.

Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že přiměřené protiplnění činí 4.695 Kč, „ztotožňuje se“ se závěry znaleckého posudku a zdůrazňuje, že znalecký ústav se náležitě vypořádal se všemi relevantními otázkami, svůj posudek řádně a logicky odůvodnil a o jeho správnosti tak není pochyb.

Návrhy na doplnění dokazování o navrhovateli označené důkazy, jimiž by byla (mimo jiné) prokázána výše kupní ceny, za kterou hlavní akcionář dne 1. února 2007 nabyl 90,3 % akcií společnosti (6.517,59 Kč za jednu akcii), soud prvního stupně zamítl, maje je za právně irelevantní pro posouzení výše přiměřeného protiplnění.

Vrchní soud v Praze k odvolání všech navrhovatelů, společnosti i hlavního akcionáře usnesením ze dne 23. října 2015, č. j. 7 Cmo 595/2013-446, 7 Cmo 596/2013, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., V. a VI., zrušil je ve výrocích II., III. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a dále (mimo jiné) z toho, že:

1) Usnesení valné hromady společnosti bylo zveřejněno v Obchodním věstníku dne 4. července 2007.

2) Znalecký ústav se pod bodem 1.8 posudku vypořádal s požadavkem navrhovatele a), aby vzal do úvahy i prémiovou cenu, za kterou akcie společnosti nabyl hlavní akcionář, tak, že jde o „problém právní“, který se „necítí odpovědný řešit“.

3) Další ze zvolených metod ocenění (majetkové ocenění na principu historických cen) nevedla k určení reálné hodnoty podniku společnosti.

Odvolací soud – odkazuje na odbornou literaturu i své starší rozhodnutí – vyšel z toho, že rozhodným dnem pro přezkoumání přiměřenosti protiplnění je den, k němuž účastnické cenné papíry přešly na hlavního akcionáře. Přestože uvedený den byl v usnesení soudu prvního stupně o ustanovení znalce (znaleckého ústavu) označen nesprávně (19. července 2007), neboť účastnické cenné papíry přešly na hlavního akcionáře až ke dni 4. srpna 2007 (§ 183l odst. 3 obch. zák.), nemělo toto pochybení (s ohledem na krátkou dobu, která mezi oběma dny uplynula) vliv na správnost závěrů soudu prvního stupně o výši přiměřeného protiplnění.

Znalecký posudek považoval i odvolací soud za úplný a přesvědčivý, závěry znalce za logicky odůvodněné a souladné i s ostatními provedenými důkazy. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010) odvolací soud uvedl, že správnost odborného závěru znaleckého posudku přezkoumávat nemůže. Znalec přitom určil „přiměřené plnění za jeden kus akcie“ společnosti „ve výši 4.695 Kč“.

Námitku navrhovatelů, podle níž měl znalec, popř. soud vyjít z tzv. prémiové ceny, odvolací soud odmítl s tím, že tzv. prémiová cena je upravena v § 183c odst. 3 obch. zák., jež se týká povinných nabídek převzetí a na postup podle § 183i a násl. obch. zák. se nevztahuje. Proto podle odvolacího soudu skutečnost, že hlavní akcionář zaplatil při koupi 90,3 % akcií společnosti „za jednu akcii 6.517,59 Kč, není pro stanovení výše přiměřeného protiplnění v posuzované věci rozhodná“.

Proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., podal navrhovatel a) dovolání, maje je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolatel poukazuje na to, že necelých 6 měsíců před vytěsněním menšinových akcionářů koupil hlavní akcionář 90,3 % akcií společnosti za cenu ve výši 919.834.000 Kč, což představuje 6.517,59 Kč za jednu akcii. Tržní hodnota společnosti tudíž byla známá; činila 1.018.588.518 Kč. Přesto znalec určil tržní hodnotu celé společnosti nižší, než kolik činila krátce předtím tržní hodnota 90,3% podílu na společnosti, a to o 186.000.000 Kč. Soudy se s tímto rozporem nijak nevypořádaly a akceptovaly „absurdní závěr, že nějaká část celku může mít mnohem vyšší hodnotu než celek celý“.

„Irelevantnost aplikace § 183c odst. 3 obch. zák. nese“ podle dovolatele „z hlediska logického, rovného a spravedlivého přístupu vážné diskriminační prvky. Zatímco v mnohem měkčím zákonném předpisu, tj. v povinné nabídce převzetí (kde si akcionář může vybrat, zda akcionářem zůstane či nikoli) je prémiová cena zakotvena, v daleko tvrdším zákonném předpisu (kde je akcionář svých akcií nedobrovolně zbaven) je toto zcela nelogicky vypuštěno (i když dle ČNB by měla být metodika ocenění v obou případech, právě s ohledem na možnou diskriminaci, naprosto stejná)“.

Dovolatel má za to, že se odvolací soud odchýlil od (dovolatelem citované) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když „privilegoval důkaz znaleckým posudkem a nepřihlédl ke všem skutečnostem, se kterými bylo třeba se vypořádat“ a „neodstranil rozpor privilegovaného znaleckého posudku s ostatními důkazy, resp. veřejně známými, potažmo nespornými skutečnostmi“.

Navrhovatel b) se „plně ztotožnil“ s dovoláním navrhovatele a).

Společnost a hlavní akcionář považují dovolání za nedůvodné, dovozujíce, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu; navrhují, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení dovoláním otevřené otázky významu výše kupní ceny, za kterou hlavní akcionář pořídil více než 90 % akcií společnosti krátce před rozhodnutím valné hromady podle § 183i a násl. obch. zák., pro posouzení přiměřenosti protiplnění podle § 183k obch. zák.; jde o otázku v judikatuře Nejvyššího soudu dosud (beze zbytku) neřešenou.

S ohledem na rozhodné okolnosti projednávané věci (zejména datum konání valné hromady) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především obchodní zákoník ve znění účinném do 31. března 2008 (tedy před účinností změny provedené zákonem č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí).

Z ustálené judikatury přijaté při výkladu § 183i a násl. obch. zák., jde-li o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vyplývá, že:

1) Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti.

2) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti.

3) Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu).

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, a v něm citovaná rozhodnutí.

Z řečeného se podává, že soud prvního stupně pochybil, zadal-li znalci (usnesením ze dne 7. července 2008, č. j. 72 Cm 304/2007-56), aby „stanovil výši přiměřeného plnění za jeden kus akcie“ emitované společností. Úkolem znalce totiž nemůže být zodpovězení právní otázky (výše přiměřeného protiplnění), ale pouze otázky skutkové (určení hodnoty podniku společnosti připadající na jednu akcii). Chybný postup soudu prvního stupně však sám o sobě nevedl k nesprávnému rozhodnutí ve věci, neboť znalec provedl ocenění podniku společnosti (tedy zodpověděl otázku skutkovou); skutečnost, že částku „připadající“ na jednu akcii společnosti označil posléze jako „přiměřené plnění“, nebránila soudu samostatně posoudit, zda tuto částku lze (s ohledem na další skutečnosti) považovat za přiměřené protiplnění ve smyslu § 183i a § 183k obch. zák.

Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví vlastníci účastnických cenných papírů (dále též jen „menšinoví akcionáři“) nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.

Určením, že protiplnění má být přiměřené, zákon vyjadřuje požadavek na jeho spravedlnost (srov. § 183j odst. 2 obch. zák. a článek 15 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí).

Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit.

V projednávané věci dovolatel namítal, že hlavní akcionář koupil 90,3 % akcií (emitovaných společností) dne 1. února 2007 (tedy těsně předtím, než podal žádost podle § 183i odst. 1 obch. zák. a necelých pět měsíců předtím, než valná hromada společnosti o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře) za cenu 6.517,59 Kč za jednu akcii. Přestože jde o skutečnost, jež může svědčit o tom, že tržní cena akcií společnosti byla vyšší než částka určená znaleckým posudkem, odvolací soud ji nesprávně (maje za to, že přiměřené protiplnění je bez dalšího částka určená znaleckým posudkem) nepovažoval za právně relevantní.

Nejvyšší soud si je vědom toho, že cena dosažená při nabytí významného podílu ve společnosti (zde dokonce podílu umožňujícího následně realizovat postup podle § 183i a násl. obch. zák.) v sobě může zahrnovat (a v projednávané věci pravděpodobně i zahrnovala) tzv. přirážku za získání majority (za ovládnutí společnosti). Nicméně má-li být protiplnění poskytované následně v rámci vytěsnění spravedlivé, má Nejvyšší soud za to, že je na místě umožnit vytěsněným menšinovým akcionářům, aby na dosažené přirážce participovali.

Určuje-li totiž právní úprava, že k tzv. prémiové ceně (tj. ceně zahrnující i tzv. přirážku za získání majority) je nutné přihlédnout při stanovení ceny v povinné nabídce převzetí [srov. § 183c odst. 3 obch. zák. (ve znění účinném do 31. března 2008), či obdobně § 43 odst. 3 až 5 zákona o nabídkách převzetí], u níž (jak přiléhavě zdůrazňuje dovolatel) má menšinový akcionář možnost se rozhodnout, zda své akcie (účastnické cenné papíry) prodá, musí to tím spíše platit v případě postupu podle § 183i a násl. obch. zák., kdy akcionář nemá volbu, zda si účastnické cenné papíry ponechá či zda je „vymění“ za protiplnění v penězích.

Současně platí, že za spravedlivý lze požadavek, aby bylo při stanovení protiplnění přihlédnuto k prémiové ceně, považovat zásadně tehdy, bylo-li jí dosaženo v období bezprostředně předcházejícím žádosti hlavního akcionáře podle § 183i odst. 1 obch. zák., obdobně jako je tomu v případech povinné nabídky převzetí (prémiová cena dosažená např. několik let před zahájením procesu vytěsnění zpravidla význam pro posouzení přiměřenosti protiplnění mít nebude).

Nejvyšší soud proto uzavírá, že přiměřené protiplnění za účastnické cenné papíry, které přecházejí na hlavního akcionáře v důsledku postupu podle § 183i a násl. obch. zák., zásadně nesmí být nižší, než činila kupní cena, za kterou hlavní akcionář nabyl účastnické cenné papíry bezprostředně předtím, než požádal o svolání valné hromady podle § 183i odst. 1 obch. zák.; to platí i tehdy, šlo-li o tzv. prémiovou cenu, zahrnující přirážku za získání majority.

Jelikož odvolací soud posoudil dovoláním otevřenou otázku nesprávně, a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají také na usnesení soudu prvního stupně (ve výroku ve věci samé); proto Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil v dotčeném rozsahu posledně označenému soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V rozhodnutí, jímž se řízení končí, soud prvního stupně rozhodne i o nákladech řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů