// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 22.01.2015
Činnosti, k nimž je správce konkursní podstaty povinen dle § 8 odst. 3 ZKV
Součástí povinnosti správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí ve smyslu § 8 odst. 3 poslední věty ZKV je i povinnost vyvinout odpovídající úsilí ke zjištění stavu úpadcova majetku (pro účely jeho soupisu a následného zpeněžení), včetně zkoumání zda některé z transakcí uskutečněných pozdějším úpadcem nevykazují znaky absolutně nebo relativně neplatných právních úkonů nebo úkonů odporovatelných či dokonce neúčinných ze zákona. Uvedené platí bez zřetele k tomu, zda úpadce poskytuje správci konkursní podstaty zákonem předepsanou součinnost.
Potřeba zvýšeného úsilí při provádění těchto činností může být důvodem, pro který správce konkursní podstaty bude žádat věřitelský výbor (zástupce věřitelů) o udělení souhlasu s jejich zadáním (zpravidla v rozsahu převyšujícím obvyklý rámec osobní činnosti správce konkursní podstaty) třetím osobám na účet podstaty. Správce konkursní podstaty, který o takový souhlas předem nepožádá, nebo jemuž věřitelský výbor (zástupce věřitelů) takový souhlas neudělí, si takový náklad nese z konkursní odměny.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2631/2012, ze dne 30. 10. 2014
Dotčené předpisy: § 8 ZKV
Kategorie: konkursní řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
-----------------------------------------------
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), in eventum ve spojení s § 238a odst. písm. a/ o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil „soudu prvního stupně“ k dalšímu řízení.
V mezích ohlášených dovolacích důvodů argumentuje dovolatel následovně:
K dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
1/ Věcná a místní příslušnost soudu.
Dovolatel poukazuje na § 11 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném v době vydání usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 13 Cmo 119/2007-122 (12. března 2007), s tím, že poukaz odvolacího soudu na toto usnesení má z hlediska vypořádání námitky místní a věcné nepříslušnosti soudu za nedostatečný. Nadále tvrdí, že šlo o spor vyvolaný konkursem ve smyslu § 9 odst. 3 písm. t/ o. s. ř. (v rozhodném znění).
2/ Porušení zásady přímosti.
Tuto zásadu [zakotvenou v ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)] porušily soudy tím, že činily závěry pouze z písemných prohlášení Mgr. P. Mi. (dále jen „P. Mi.“), JUDr. P. Ma. (dále jen „P. Ma.“), JUDr. P. A. (dále jen „P. A.“), Ing. V. S. (dále jen „V. S.“) a F. V.
3/ Opomenuté důkazy.
Dovolatel namítá, že soud nesprávně opomenul (neprovedl) jím navržené důkazy výpověďmi svědků K. K., J. V. a M. B.
Dovolatel jednal s J. V. o činnosti, která je předmětem sporu, a výslechem svědka M. B. měl být prokázán též způsob a rozsah jednání, kterých se svědek zúčastnil se zástupci věřitelů.
K dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
1/ K pravidlu formulovanému v ustanovení § 8 odst. 3 poslední větě ZKV.
Závěr odvolacího soudu, že dovolatel zadal na účet konkursní podstaty činnosti spočívající ve své podstatě v provádění soupisu konkursní podstaty, je mylný.
Daný konkurs byl netypický v tom, že v době prohlášení konkursu na majetek úpadce P zde nebylo osoby oprávněné jednat za úpadce P, neexistovalo místo, kde by měl úpadce P skutečné sídlo a neexistoval jediný doklad vztahující se k jeho činnosti. Dovolateli tak nezbylo, než aby začal „detektivním způsobem“ shromažďovat (s vědomím věřitelského orgánu i soudu) potřebné doklady týkající se úpadce P, který byl naprosto nečinný. O tom byli informováni všichni věřitelé (i konkursní soud) na jednání konaném dne 1. března 2001 (byli s tím tedy plně srozuměni, stejně jako s návrhy žalovaného na další postup ve věci s pomocí třetích osob).
Rozsah prací prováděných dovolatelem osobně (v malé míře i za pomoci třetí osoby) byl svým charakterem velmi široký a v řízení by muselo být prokázáno a řádně odůvodněno, zda předmětné činnosti spadají pod ustanovení § 8 odst. 3 ZKV, respektive pod ustanovení § 14a ZKV a správce konkursní podstaty je k nim osobně povinen, a pokud ano, v jakém rozsahu.
Dovolatel míní, že veškeré činnosti provedené a poskytnuté advokátní kanceláří M. B. nespadají pod výčet činností uvedených v zákonu o konkursu a vyrovnání (respektive v § 14a ZKV).
Obsahem činnosti správce konkursní podstaty není nahrazovat činnost úpadce ve smyslu ustanovení § 17 ZKV, zejména pak pracným a detektivním způsobem dohledávat doklady, ze kterých by bylo možno sestavit seznam majetku náležejícího do konkursní podstaty a v rámci této činnosti jednat se státními orgány, zejména Policií ČR za tím účelem, aby shromáždil doklady týkající se činnosti a majetku úpadce, studovat vyšetřovací spisy a činit z nich kopie za účelem zdokumentování možného pohybu majetku úpadce, který by bylo možno zahrnout do soupisu konkursní podstaty, ani jednat s fyzickými a právnickými osobami, zejména s několika bývalými právními zástupci úpadce, za účelem shromáždění dokladů týkající se činnosti, majetku a osob jednajících jménem úpadce, studovat vyšetřovací spisy, ostatní soudní spisy či jiné dokumenty za účelem osvětlení mnoha neprůhledných majetkových transakcí úpadce či osob jednajících jeho jménem či osob majetkově či personálně propojených s úpadcem. Obsahem činnosti správce konkursní podstaty též není provádět šetření a kontrolu dokladů v prostorech banky M a zjišťovat, zda z mnoha materiálů, které mají v držení, se některé z nich nevztahují k činnosti a bývalým či současným majetkům úpadce P, sledovat možné zajištění takových majetků atd.
2/ K povinnostem věřitelského výboru.
Dovolatel poukazuje na dopisy z 12. března, 23. března, 2. června, 19. června, 14. září a 17. září 2001, uváděje, že z této korespondence plyne, že o udělení souhlasu vždy žádal celý věřitelský výbor a že odpověď zástupce banky M byla formulována za celý věřitelský výbor. Obsah dopisů z 19. června a 17. září 2001 nelze při nejlepší vůli vykládat pouze jako souhlas jednoho člena věřitelského výboru, což odvolací soud pominul (v napadeném rozhodnutí se s těmito skutečnostmi nevypořádal).
Zákon ani jiný právní předpis neupravuje závazným způsobem, jak konkrétně je správce (konkursní podstaty) povinen komunikovat s věřitelským výborem, respektive neukládá správci (konkursní podstaty) žádný konkrétní způsob, jakým má kontaktovat členy věřitelského výboru. Je (tedy) plně v souladu se zákonem „požádat o souhlas celý věřitelský výbor dopisem adresovaným jednomu členovi s tím, že je otázkou vnitřní komunikace věřitelského výboru a plnění jeho povinností podle § 11 odst. 6 a odst. 7 ZKV, aby takovou žádost správce řádně projednal a poté mu sdělil k takové žádosti potřebné stanovisko“.
Neučinil-li tak věřitelský výbor v daném případě, nenese za tento postup odpovědnost dovolatel. Není povinností správce (konkursní podstaty) kontrolovat, zda věřitelský výbor řádně projednal jeho žádost a už v žádném případě nemůže správce nést odpovědnost za postup členů věřitelského výboru při projednávání jeho žádosti a předvídat způsob komunikace, respektive „nekomunikace“, mezi jednotlivými členy věřitelského výboru.
Obdržel-li tedy žádost dovolatele adresovanou celému věřitelskému výboru jeden z členů věřitelského výboru, bylo jeho povinností projednat žádost s ostatními členy věřitelského výboru a teprve po takovém projednání na žádost dovolatele odpovědět jménem celého věřitelského výboru. Ani s touto argumentací se odvolací soud nevypořádal (míní dovolatel).
3/ K rozporu s dobrými mravy.
Dovolatel klade otázku, zda pojem dobrých mravů ve smyslu § 3 obč. zák. lze podřadit ustanovení § 450 obč. zák. (jak učinil odvolací soud) a zda je tedy v souladu s dobrými mravy dle § 3 obč. zák. nebo s principy spravedlnosti dle § 450 obč. zák., jestliže správce (konkursní podstaty) za svou odbornou a náročnou činnost v řádu několika stovek hodin po dobu cca 2 let neobdržel vůbec žádnou odměnu (a navíc mu napadeným rozhodnutím bylo uloženo zaplatit cca 580 tisíc Kč z důvodu spočívajícího zejména v chybném nebo alespoň matoucím postupu a jednání věřitelského výboru). Dovolatel je přesvědčen, že takový postup není v souladu s dobrými mravy ani s principy spravedlnosti.
K dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Potud dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí vychází z nevěrohodné výpovědi svědka F. V., pomíjí dovolatelem předložené listinné důkazy a ignoruje skutečnost, že žalovaná částka sestává z několika různých nároků (217.572,72 Kč, 341.250 Kč a 22.271,56 Kč), přičemž k částce 22.271,56 Kč nebylo co do „neoprávněnosti“ jejího proplacení ničeho prokázáno a také další 2 částky se člení na dílčí práce, které mají samostatný charakter a jejichž vztah k § 8 odst. 3 ZKV je nutno zkoumat samostatně.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud shledává dovolání v této věci přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázek dovoláním předestřených v mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Ve vztahu k pravidlu formulovanému v ustanovení § 8 odst. 3 poslední větě ZKV a k povinnostem věřitelského výboru jde zčásti o otázky dovolacím soudem beze zbytku nezodpovězené a zčásti o otázky, které odvolací soud vyřešil v rozporu s (již) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (níže rozebranou). Ve vztahu k tvrzenému rozporu s dobrými mravy, jde o věc dovolacím soudem v daných konkursních souvislostech neřešenou.
K dovolacím důvodům uplatněným dovolatelem činí Nejvyšší soud - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - následující závěry.
Úvodem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 19/2006“) a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 10/2014“).
K dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
----------------------------------------------
K dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. V mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy dovolací soud zkoumá, zda právní posouzení věci obstojí na základě v řízení učiněných skutkových závěrů, bez zřetele k tomu, že tyto skutkové závěry jsou rovněž zpochybněny prostřednictvím dalších dovolacích důvodů (R 19/2006, R 10/2014).
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (jak popsáno výše) a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
-------------------------------------------------
K dílčím otázkám právního posouzení věci uvádí Nejvyšší soud následující:
1/ K pravidlu formulovanému v ustanovení § 8 odst. 3 poslední větě ZKV.
Podle ustanovení § 8 ZKV správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Je-li správcem ustavena veřejná obchodní společnost, odpovídají za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem funkce správce její společníci společně a nerozdílně. Správce je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce (odstavec 2). Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů. Nároky správce se uspokojují z konkursní podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady konkursu složené navrhovatelem. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru (odstavec 3). Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce jeho funkce, ustaví nového správce. Zproštěním funkce nezaniká správcova odpovědnost podle odstavce 2 za dobu výkonu funkce. Správce, který byl funkce zproštěn, je povinen řádně informovat nového správce a dát mu k dispozici všechny doklady (odstavec 6).
Z ustanovení § 10 ZKV plyne, že soud svolává schůzi konkursních věřitelů, je-li toho třeba pro zjištění jejich stanovisek potřebných pro další vedení konkursu, a řídí její jednání; na návrh správce nebo věřitelského výboru ji svolává vždy. Schůze konkursních věřitelů musí být oznámena vhodným způsobem s uvedením dne a předmětu jednání (odstavec 1). K platnosti usnesení a k volbám věřitelského výboru je třeba prosté většiny hlasů na schůzi přítomných nebo řádně zastoupených konkursních věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek (odstavec 2).
Dle ustanovení § 11 ZKV, pokud počet konkursních věřitelů přesahuje 50, jsou povinni ustavit věřitelský výbor. Při nižším počtu konkursních věřitelů mohou konkursní věřitelé zvolit namísto věřitelského výboru svého zástupce; ustanovení o oprávněních a povinnostech věřitelského výboru platí pro tohoto zástupce obdobně (odstavec 1). Členy věřitelského výboru a jejich náhradníky volí schůze konkursních věřitelů a potvrzuje soud. Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z konkursních věřitelů nebo správce anebo i bez návrhu odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů. Jestliže soud věřitelský výbor nebo některého z jeho členů odvolá nebo nemůže-li člen svou funkci vykonávat nebo se jí vzdá anebo se nemůže jednání věřitelského výboru zúčastnit, nastupuje místo něho náhradník; soud může též nařídit doplňující volbu nebo může jmenovat nový věřitelský výbor nebo nového jeho člena (odstavec 4). Věřitelský výbor volí ze svého středu předsedu a místopředsedu, dohlíží na činnost správce, průběžně schvaluje výši a správnost hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty a plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu soudem. Je oprávněn podávat soudu návrhy týkající se průběhu řízení (odstavec 5). Věřitelský výbor se schází z vlastní iniciativy anebo jej svolá soud nebo správce. Rozhoduje většinou hlasů svých členů; nepřítomné členy zastupují náhradníci (odstavec 6).
V této podobě platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání v době, kdy dovolatel vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadce P (od 14. listopadu 2000 do 24. března 2003). Dobou výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce P dovolatelem je předurčeno též rozhodné znění dalších ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání zmíněných níže.
K pravidlu formulovanému v ustanovení § 8 odst. 3 poslední větě ZKV se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil, přičemž judikatorní závěry, k nimž dospěl (a na nichž nevidí důvod cokoli měnit ani v této věci), lze shrnout takto:
1/ Smysl úpravy obsažené od 1. května 2000 v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV tkví v tom, že od uvedeného data již správce konkursní podstaty nesměl zadat třetím osobám na účet podstaty činnosti, k nimž byl sám povinen, bez souhlasu věřitelského výboru, i kdyby šlo o náklad plně opodstatněný. Bez souhlasu věřitelského výboru bylo vyúčtování takového nákladu bez dalšího nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 119 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3169/2011).
2/ To, že věřitelský výbor udělí správci konkursní podstaty souhlas s tím, aby činnosti, k nimž je povinen, zadal třetím osobám na účet konkursní podstaty, nezbavuje konkursní soud práva na základě posouzení konkrétních okolností případu uznání takto vynaloženého nákladu na účet podstaty odepřít (neschválit jej v režimu § 29 ZKV). Ani informovaný souhlas věřitelského výboru nezbavuje správce konkursní podstaty povinnosti jednat při udržování a správě konkursní podstaty s odbornou péčí (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007 a 29 Cdo 3169/2011).
3/ Pohledávka vzešlá z činnosti, kterou správce konkursní podstaty (ač jde o činnost, k níž je sám povinen) zadá třetí osobě na účet podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů), se neuspokojuje z konkursní podstaty (a to ani jako hotový výdaj správce konkursní podstaty) a správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny. Naopak tam, kde správce konkursní podstaty souhlas k takovému zadání obdržel, je pohledávka vzniklá činností třetí osoby na účet podstaty pohledávkou za podstatou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. e/ ZKV. Po zrušení konkursu, v němž nebyla uspokojena pro nedostatek majetku dlužníka, přechází závazek uhradit tuto pohledávku za podstatou ze správce konkursní podstaty (reprezentujícího podstatu, z níž měla být uhrazena) na dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2181/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2011, pod číslem 42).
4/ Správce konkursní podstaty poruší právní povinnost stanovenou v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV, jestliže činnost, k níž je z titulu výkonu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce sám povinen (povolán), zadá třetí osobě na účet konkursní podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Námitka, že šlo o činnost potřebnou, ze které měla konkursní podstata prospěch, nemá na závěr, že šlo o jednání protiprávní (zákonem zakázané), žádného vlivu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1141/2011).
5/ Následkem porušení právní povinnosti stanovené v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV není neplatnost takového „zadání“, nýbrž to, že správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny; jde o náklad vynaložený „na účet správce konkursní podstaty“, jelikož „na účet konkursní podstaty“ může jít jen se souhlasem věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Ke vzniku škody na majetku konkursní podstaty vede takové porušení právní povinnosti až od okamžiku, kdy správce konkursní podstaty náklad vzešlý ze zadání uskutečněného bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů) zúčtuje nikoli na svůj vrub (na vrub své konkursní odměny, v průběhu konkursního řízení typicky na vrub vyplacené zálohy na konkursní odměnu), nýbrž na vrub konkursní podstaty (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1141/2011).
Nejvyšší soud pak nemá pochyb o tom, že zákon o konkursu a vyrovnání svěřuje správci konkursní podstaty především (zejména) následující činnosti (činnosti, k nimž je správce konkursní podstaty povinen ve smyslu § 8 odst. 3 poslední věty ZKV):
1/ Požadovat od orgánů a osob uvedených v § 9d odst. 1 ZKV údaje o majetku dlužníka (úpadce) a některé další údaje, které jsou nutné pro výkon správy majetku konkursní podstaty, a to ve stejném rozsahu, v jakém by je poskytly přímo dlužníku (úpadci) a vydání nebo zapůjčení listin nebo jiných věcí, které mohou sloužit ke zjištění dlužníkova (úpadcova) majetku (§ 9d ZKV).
2/ Nakládat s úpadcovým majetkem, který tvoří konkursní podstatu (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZKV), včetně plnění povinností, které s tím souvisejí (§ 14a odst. 1 ZKV).
3/ Udělit souhlas k některým právním úkonům úpadce, které může úpadce uskutečnit i po prohlášení konkursu, např. k odmítnutí daru nebo dědictví (§ 14 odst. 1 písm. b/ ZKV).
4/ Vést místo úpadce soudní spory, zahajovat je a samostatně v nich vystupovat (§ 14 odst. 1 písm. c/ a d/ ZKV, § 16 odst. 1 ZKV, § 27 odst. 4 ZKV).
5/ Vykonávat místo úpadce práva zaměstnavatele a plnit jeho povinnosti (§ 14a odst. 1 ZKV).
6/ Rozhodovat o obchodních záležitostech úpadcova podniku a činit úkony nutné k jeho provozu (§ 14a odst. 1 ZKV).
7/ Zajistit vedení účetnictví (je-li úpadce podnikatelem) [§ 14a odst. 1 ZKV].
8/ Zajistit (za úpadce) plnění povinností podle předpisů o daních [§ 14a odst. 1 ZKV]. Srov. k tomu shodně např. zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2181/2009.
9/ Převzít od úpadce seznam jeho majetku, obchodní knihy a jiné doklady (§ 17 odst. 1 a 2 ZKV).
10/ Sestavit soupis konkursní podstaty (§ 18 odst. 1 ZKV).
11/ Učinit (se souhlasem konkursního soudu) prohlídku obydlí úpadce, pokud je obydlí používáno také pro podnikání a zjednat si za tím účelem do tohoto obydlí úpadce přístup (vše za předpokladu, že soupis konkursní podstaty nelze provést pro nedostatečnou součinnost úpadce); srov. § 18 odst. 6 ZKV.
12/ Postarat se o to, aby do podstaty byly zahrnuty i věci nacházející se u třetích osob (§ 18 odst. 4 ZKV).
13/ Zajistit odhad majetku, který patří do podstaty (§ 18 odst. 5 ZKV).
14/ Postarat se o vhodné zajištění movitých věcí pojatých do soupisu, je-li obava, že by mohlo dojít k jejich odstranění, poškození nebo zničení (§ 18 odst. 8 ZKV).
15/ Projednat vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2 ZKV).
16/ Převzít stejnopisy přihlášek věřitelů, přezkoumat je a sestavit jejich seznam (§ 20 odst. 3 až 5 ZKV, § 23 odst. 1 ZKV).
17/ Popřít přihlášené pohledávky, o jejichž pravosti, výši nebo pořadí jsou pochybnosti (§ 24 odst. 1 a 2 ZKV).
18/ Provést vypořádání společného jmění manželů dohodou nebo soudní cestou (§ 26 a násl. ZKV);
19/ Provést zpeněžení majetku podstaty prodejem mimo dražbu (§ 27 odst. 2 ZKV). Srov. k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2550/2013.
20/ Podat návrh na veřejnou dražbu nebo návrh na soudní dražbu (§ 27 odst. 1 a 3 ZKV).
21/ Vyloučit neprodejné pohledávky a věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty z podstaty (§ 27 odst. 6 ZKV).
22/ Provést zpeněžení věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží provozování úpadcova podniku, jedinou smlouvou (§ 27a ZKV).
23/ Uspokojit některé nároky v průběhu konkursního řízení (§ 28 odst. 2, § 31 odst. 1).
24/ Vypracovat a předložit konkursnímu soudu konečnou zprávu s vyúčtováním (§ 29 odst. 1 ZKV).
Srov. v literatuře obdobně např. Zoulík, F.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1998, str. 64 - 65.
Dovolatel míní, že žádná z činností provedených a poskytnutých advokátní kanceláří M. B. nepodléhá režimu ustanovení § 8 odst. 3 poslední věty ZKV. V reakci na tuto námitku Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že povinnost postupovat při výkonu funkce s „odbornou péčí“ (§ 8 odst. 2 ZKV), je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře“ (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012).
Poměřováno činnostmi příkladmo zmíněnými (jako ty, k nimž je správce konkursní podstaty povinen ve smyslu § 8 odst. 3 poslední věty ZKV) výše, neobstojí námitka dovolatele, že obsahem činnosti správce konkursní podstaty není:
1/ Nahrazovat činnost úpadce ve smyslu ustanovení § 17 ZKV, zejména pak pracným a detektivním způsobem dohledávat doklady, ze kterých by bylo možno sestavit seznam majetku náležejícího do konkursní podstaty a v rámci této činnosti jednat se státními orgány, zejména Policií ČR za tím účelem, aby shromáždil doklady týkající se činnosti a majetku úpadce P.
2/ Studovat vyšetřovací spisy a činit z nich kopie za účelem zdokumentování možného pohybu majetku úpadce, který by bylo možno zahrnout do soupisu konkursní podstaty, ani jednat s fyzickými a právnickými osobami, zejména s několika bývalými právními zástupci úpadce, za účelem shromáždění dokladů týkající se činnosti, majetku a osob jednajících jménem úpadce P, studovat vyšetřovací spisy, ostatní soudní spisy či jiné dokumenty za účelem osvětlení mnoha neprůhledných majetkových transakcí úpadce či osob jednajících jeho jménem či osob majetkově či personálně propojených s úpadcem P.
3/ Provádět šetření a kontrolu dokladů v prostorech banky M a zjišťovat, zda z mnoha materiálů, které mají v držení, se některé z nich nevztahují k činnosti a bývalým či současným majetkům úpadce P, sledovat možné zajištění takových majetků atd.
Z podaného výčtu naopak plyne, že součástí povinnosti správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí je i povinnost vyvinout odpovídající úsilí ke zjištění stavu úpadcova majetku (pro účely jeho soupisu a následného zpeněžení), včetně zkoumání zda některé z transakcí uskutečněných pozdějším úpadcem nevykazují znaky absolutně nebo relativně neplatných právních úkonů nebo úkonů odporovatelných či dokonce neúčinných ze zákona (srov. § 15 a § 16 ZKV). Uvedené platí bez zřetele k tomu, zda úpadce poskytuje správci konkursní podstaty zákonem předepsanou součinnost, což lze dokumentovat např. poukazem na úpravu obsaženou v § 9d ZKV (bod 1/ výčtu shora) a v § 18 odst. 6 ZKV (bod 11/ výčtu shora). Činnosti pojmenované dovolatelem tedy typově patří k těm, k nimž je správce konkursní podstaty povinen.
Dovolatelem expresivně zdůrazňovaná potřeba zvýšeného úsilí při provádění těchto činností („pracný a detektivní způsob dohledávání doklady, ze kterých by bylo možno sestavit seznam majetku náležejícího do konkursní podstaty“, „studium vyšetřovacích spisů, ostatních soudních spisů či jiných dokumentů za účelem osvětlení mnoha neprůhledných majetkových transakcí úpadce P či osob jednajících jeho jménem či osob majetkově či personálně propojených s úpadcem P“, „zjišťování, zda z mnoha materiálů, které mají v držení, se některé z nich nevztahují k činnosti a bývalým či současným majetkům úpadce P“), může být důvodem, pro který správce konkursní podstaty bude žádat věřitelský výbor (zástupce věřitelů) o udělení souhlasu s jejich zadáním (zpravidla v rozsahu převyšujícím obvyklý rámec osobní činnosti správce konkursní podstaty) třetím osobám na účet podstaty (§ 8 odst. 3 poslední věty ZKV).
Správce konkursní podstaty, který o takový souhlas předem nepožádá, nebo jemuž věřitelský výbor (zástupce věřitelů) takový souhlas neudělí, si takový náklad nese z konkursní odměny; jde o náklad vynaložený „na účet správce konkursní podstaty“, jelikož „na účet konkursní podstaty“ může jít jen se souhlasem věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1141/2011.
Dovolání proto potud není důvodné.
2/ K povinnostem věřitelského výboru.
Potud dovolatel namítá, že souhlas věřitelského výboru k zadání činností uskutečněných M. B. na účet podstaty obdržel.
Nejvyšší soud k tomu především uvádí, že podle závěrů, jež zformuloval v rozsudku ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněném pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a z nichž dále vyšel ve shora rovněž zmíněném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2550/2013 a v usnesení ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 2763/2011), a na nichž nevidí důvod cokoli měnit ani při posouzení dovolání v této věci, platí, že:
1/ Při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 ZKV, jenž ústí ve vydání usnesení o (ne)schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty.
2/ Pro případ, že správce konkursní podstaty je zproštěn výkonu funkce před schválením konečné zprávy (a tam, kde není konečné zprávy, před zrušením konkursu), ustanovení § 8 odst. 6 ZKV pouze ozřejmuje, že takový správce je povinen řádně informovat nového správce a dát mu k dispozici všechny doklady. Ustanovení § 29 odst. 1 ZKV pak počítá s tím, že odměnu a výdaje vyúčtují i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni, což odpovídá dikci § 8 odst. 3 ZKV (o tom, že vyúčtování odměny a nákladů provede správce konkursní podstaty v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu, přičemž předtím mu soud může povolit zálohy). Ve světle závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2701/2009, uveřejněném ve zvláštním čísle časopisu Soudní judikatura I., ročník 2012 (Judikatura konkursní a insolvenční), pod číslem 7, přitom též platí, že při uplatňování svých neuspokojených nároků (např. právě neuhrazených hotových výdajů) má bývalý správce konkursní podstaty postavení věřitele s pohledávkami za konkursní podstatou.
3/ Jinak řečeno, i tam, kde v průběhu konkursního řízení dojde k „výměně“ správce konkursní podstaty, předpokládá zákon o konkursu a vyrovnání, že konečné rozhodnutí o účelnosti hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty, jež bývalý správce konkursní podstaty uspokojil v průběhu konkursního řízení z majetku konkursní podstaty, je v rukou konkursního soudu, který rozhodnutí vydává postupem podle § 29 ZKV (srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 301/2011).
4/ Obvyklé (pravidelné) postupy konkursního soudu při rozhodování o hotových výdajích bývalého správce konkursní podstaty a jím uspokojených (z majetku konkursní podstaty) nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty ovšem selhávají tam, kde je správce konkursní podstaty zproštěn výkonu funkce právě proto, že konkursní podstatu spravoval nehospodárně nebo tam, kde taková skutečnost (nehospodárná správa konkursní podstaty) vyšla najevo poté, co správce konkursní podstaty zproštěný funkce z jiných příčin, tuto funkci předá nebo má předat novému správci konkursní podstaty (srov. i § 8 odst. 6 ZKV).
5/ Řádné správě konkursní podstaty a naplňování účelu a cíle konkursního řízení pak mohou bránit nedostatky při předání funkce (což se může projevit zjištěním nového správce konkursní podstaty, že bývalý správce konkursní podstaty vynakládal prostředky konkursní podstaty na zapravení pohledávek za konkursní podstatou nehospodárně nebo že konkursní podstatu spravoval tak, že vynaložené částky nejsou řádně doloženy).
6/ Nejsou-li podle nového správce konkursní podstaty splněny předpoklady pro budoucí schválení hotových výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty, které z prostředků konkursní podstaty uspokojoval (jako pohledávky za podstatou) bývalý správce konkursní podstaty, projeví se tato okolnost zpravidla tím, že (nový) správce konkursní podstaty vede prostředky, jež byly (dle jeho mínění nehospodárně) vyplaceny z konkursní podstaty, jako pohledávku vůči bývalému správci konkursní podstaty (případně též vůči osobám, jimž bývalý správce konkursní podstaty uspokojil jejich pohledávky coby náklad spojený s udržováním a správou konkursní podstaty). To ovšem pravidelně zabrání postupu podle § 29 ZKV, v jehož rámci má konečný závěr o účelnosti takového nakládání s prostředky konkursní podstaty učinit právě konkursní soud.
7/ Řešení této situace je plně v rukou konkursního soudu a spočívá v tom, že konkursní soud za přiměřeného (analogického) užití v § 29 ZKV rozhodne o tom, zda schvaluje hotové výdaje bývalého správce konkursní podstaty a jím vynaložené náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty (nikoli již odměnu) i před tím, než bude novým správcem konkursní podstaty podána konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty (s níž se dle § 29 odst. 1 ZKV pojí i povinnost všech dosavadních správců vyúčtovat svou odměnu a výdaje).
8/ V rozsahu, v němž se takové rozhodnutí konkursního soudu týká nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty [§ 31 odst. 2 písm. b) ZKV], pak slouží (může sloužit) coby podklad pro uplatnění takto prohospodařených částek vůči bývalému správci konkursní podstaty, není-li důvod požadovat vrácení takto odčerpaných prostředků od těch, jimž byly vyplaceny (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3933/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2011, pod číslem 164).
9/ V rozsahu, v němž se takové rozhodnutí konkursního soudu týká hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty [§ 31 odst. 2 písm. a) ZKV], je zjištění, že si tento správce konkursní podstaty tyto výdaje uhradil (vyplatil) z prostředků konkursní podstaty v rozsahu převyšujícím částku schválenou konkursním soudem, důvodem k tomu, aby konkursní soud sám uložil takovému správci konkursní podstaty [usnesením, proti němuž je odvolání přípustné a jež může být součástí usnesení o (ne)schválení těchto výdajů] povinnost vyplatit je zpět do konkursní podstaty. Srov. v tomto ohledu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 738/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2011, pod číslem 105. Tam obsažený závěr, podle něhož samozřejmým předpokladem poskytnutí jakékoli zálohy na budoucí plnění jejímu příjemci je, že následně dojde k jejímu zúčtování a že tam, kde výše poskytnuté zálohy nebo záloh převýší částku, na kterou příjemci záloh vznikl nárok podle poskytnutého plnění, příjemce přeplatek na záloze vrátí, je podle Nejvyššího soudu mutatis mutandis prosaditelný i ve vztahu k těm výdajům, jejichž oprávněnost má být následně posvěcena (potvrzena) rozhodnutím příslušného orgánu (zde rozhodnutím konkursního soudu).
10/ Do skončení konkursního řízení, dokud konkursní soud nerozhodne o tom, zda a v jaké výši schvaluje hotové výdaje bývalého správce konkursní podstaty, případně výdaje, které bývalý správce konkursní podstaty vynaložil z prostředků konkursní podstaty jako náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty [ať již v usnesení, jímž současně schválí konečnou zprávu podle § 29 ZKV nebo v usnesení vydaném pro bývalého správce konkursní podstaty za přiměřené (analogické) aplikace § 29 ZKV před schválením konečné zprávy], není oprávněn posuzovat účelnost vynaložení těchto hotových výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty obecný soud ve sporu vedeném mezi současným správcem konkursní podstaty (jako žalobcem) a bývalým správcem konkursní podstaty (jako žalovaným). Opačný postup by v konečném důsledku vedl k tomu, že tam, kde by obecný soud takovou žalobu zamítl proto, že bývalý správce konkursní podstaty postupoval (podle obecného soudu) s odbornou péčí, by ve skutečnosti vedl k popření či oslabení práv těch osob, které podle § 29 odst. 2 ZKV mají právo vznášet námitky proti konečné zprávě (typicky konkursní věřitelé a úpadce) a nadto by nevedl ke kýženému konečnému posouzení takové otázky právě proto, že výsledek sporu ony osoby (které nebyly účastníky řízení ve sporu o náhradu škody) nezavazuje.
Pro danou věc z řečeného plyne, že závěry obsažené v napadeném rozhodnutí (o tom, že žalovaná částka neměla být dovolatelem zúčtována na vrub konkursní podstaty úpadce P a má být vrácena do konkursní podstaty úpadce P) mohly být přijaty, jen kdyby bylo postaveno najisto, že konkursní soud již vydal usnesení, jímž tyto částky neschválil jako náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty a že takové usnesení nabylo právní moci. V tomto ohledu se však soudy věcí dosud nezabývaly a právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil včetně závislých výroků o nákladech řízení a o nákladech státu a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Zabývat se za těchto okolností tím, zda věřitelský výbor dovolateli skutečně udělil souhlas se zadáním činností uskutečněných M. B. na účet konkursní podstaty úpadce P, dále námitkou tvrzeného rozporu s dobrými mravy (uplatněnou rovněž v mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a námitkou opomenutých důkazů (uplatněnou v mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), je předčasné, dokud nebude postaveno najisto, zda a jakým způsobem se k částkám, které dovolatel proplatil M. B. na vrub konkursní podstaty úpadce P jako náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty, vyslovil (nebo vysloví) konkursní soud.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-