// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 18.11.2014
Usnášeníschopnost valné hromady při sistaci hlasovacího práva společníka
Při posuzovaní způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí a při hlasování na valné hromadě se nepřihlíží k akciím nebo k zatímním listům, pokud nelze hlasovací právo, které je s nimi spojeno, vykonávat; k přijetí usnesení pak postačuje dosažení většiny hlasů počítané ze „zbývajících“ (nesistovaných) hlasů (NS 29 Cdo 585/2010). Uvedené závěry se plně prosadí i ve vztahu k § 127 odst. 5 písm. c) obch. zák. v poměrech společnosti s ručením omezeným při rozhodování valné hromady o odvolání jednatele společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce.
Nepřihlížení k hlasům při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí pak spočívá v tom, že od celkového počtu hlasů, kterými společníci na valné hromadě disponují, se odečtou hlasy, s nimiž nemůže být vykonáváno hlasovací právo. Jen ve vztahu ke „zbývajícím“ hlasům je pak posuzováno dosažení kvora pro usnášeníschopnost valné hromady. Jinými slovy pouze hlasy, na něž se pozastavení výkonu hlasovacího práva podle § 127 odst. 5 obch. zák. nevztahuje, tvoří „všechny hlasy“ ve smyslu § 127 odst. 1 obch. zák., z nichž se určuje počet hlasů potřebných pro způsobilost valné hromady činit rozhodnutí podle označeného ustanovení, popř. podle ujednání obsaženého ve společenské smlouvě.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3472/2013, ze dne 30. 9. 2014
Dotčené předpisy: § 127 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení ze dne 13. ledna 2012, č. j. F 2977/2012, C 19304/6-79, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh na zápis změny do obchodního rejstříku (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Soudy vyšly z toho, že:
1) Valná hromada navrhovatelky konaná dne 27. října 2011 (dále jen „valná hromada“) rozhodla o odvolání Ing. V. D. z funkce jednatele navrhovatelky.
2) Ke dni konání valné hromady byli společníky navrhovatelky Ing. Z. Ř. s 50% obchodním podílem a Ing. V. D. rovněž s 50% obchodním podílem.
3) Valné hromady se zúčastnil pouze Ing. Ř., jenž hlasoval pro odvolání Ing. D. z funkce jednatele navrhovatelky pro porušení jeho povinností při výkonu funkce.
4) Valná hromada navrhovatelky je dle článku XIV. bodu 6 společenské smlouvy usnášeníschopná, jsou-li přítomni společníci, kteří mají nadpoloviční většinu všech hlasů.
5) Návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 10. ledna 2012 se navrhovatelka domáhá výmazu jednatele Ing. V. D. z obchodního rejstříku.
Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že valná hromada nebyla usnášeníschopná, jelikož se jí zúčastnil pouze jeden společník s padesáti hlasy ze sta, takže „nebyl naplněn požadavek nadpoloviční většiny všech hlasů pro přijetí rozhodnutí na valné hromadě a jednatel byl odvolán neplatně.“
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku usnášeníschopnosti valné hromady. Dovodil, že „i v případě kdy některý ze společníků nemůže vykonávat hlasovací právo, posuzuje se způsobilost valné hromady činit rozhodnutí, tedy usnášeníschopnost valné hromady a existence potřebné většiny hlasů pro přijetí rozhodnutí. Tato kvóra jsou stanovena zákonem, který umožňuje společenské smlouvě je změnit, resp. je zpřísnit. (…) Podle převládajícího názoru odvolacího soudu tato kvóra musí být pro přijetí rozhodnutí valnou hromadou naplněna i v případě, kdy se z důvodu omezení hlasovacích práv k hlasům některého či některých společníků nepřihlíží. Je tomu tak proto, že zákon nestanoví, že by se v případě sistace hlasovacích práv k předepsané usnášeníschopnosti či rozhodující většině hlasů nepřihlíželo; toliko říká, že se při posuzování způsobilosti valné hromady jakož i hlasování, k určitým hlasům nepřihlíží.“
Podle názoru odvolacího soudu „dojde-li soud k závěru, že v důsledku sistace hlasovacích práv není valná hromada usnášeníschopná, znamená to, že takto valnou hromadou přijatá rozhodnutí jsou přijata v rozporu se zákonem.“
Považovali-li společníci za nutné upravit možnost přijímání rozhodnutí valnou hromadou „jednomyslně“, nemohli dle odvolacího soudu přijímat rozhodnutí v rozporu s takto projevenou vůlí, „neboť právě vůle společníků projevená ve společenské smlouvě nastavit pravidla života společnosti určitým způsobem (souladným se zákonem) je rozhodující a směrodatná.“
Odvolací soud uzavřel, že valná hromada odvolala Ing. D. z funkce jednatele neplatně, jelikož se na ni dostavil jen jeden společník disponující 50 % všech hlasů, nikoli nadpoloviční většinou všech hlasů vyžadovanou společenskou smlouvou. Úprava obsažená v § 127 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) takovému závěru – s ohledem na úpravu kvóra pro usnášeníschopnost ve společenské smlouvě – nijak nebrání, uzavřel odvolací soud.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jeho důvodnost o § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při svém rozhodování nepřihlédl ke skutečnosti, že Ing. D. nebyl na valné hromadě oprávněn hlasovat o svém odvolání z funkce jednatele pro porušení povinností při výkonu funkce. Zamítavé rozhodnutí soudu z důvodu, že se Ing. D. jako druhý společník neúčastnil valné hromady a nehlasoval na ní, je tudíž podle názoru dovolatelky nezákonné a jeho důsledkem by byla faktická neodvolatelnost jmenovaného jednatele i přes jeho velmi závažné porušení povinností.
Za otázku zásadního právního významu dovolatelka považuje – odkazujíc v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 585/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2012, pod číslem 68 – otázku, zda v důsledku sistace hlasovacího práva společníka při rozhodování valné hromady o jeho odvolání z funkce jednatele společnosti s ručením omezeným pro porušení povinností při výkonu funkce se při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí a při hlasování na valné hromadě nepřihlíží k hlasům odvolávaného společníka a zda 100 % hlasů pak představují zbývající hlasy ostatních společníků, u nichž k sistaci hlasovacího práva nedošlo.
Dovolatelka dále namítá, že podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2009, pod číslem 169, jsou členové představenstva zásadně povinni – nebrání-li jim v tom závažné důvody – účastnit se jednání valné hromady, přičemž je možné tuto povinnost vztáhnout i na jednatele společnosti s ručením omezeným. Ing. D. tak porušil svou povinnost jednatele i tím, že se záměrně nezúčastnil předmětné valné hromady; jmenovaný jednal i v rozporu s dobrými mravy a se základní zásadou vyjádřenou v § 56a obch. zák., podle které je zneužití většiny stejně jako menšiny hlasů ve společnosti zakázáno.
Podle názoru dovolatelky navíc soud prvního stupně překročil své zákonné oprávnění při rozhodování o zápisu změn do obchodního rejstříku, neboť mu nesvědčí právo posuzovat platnost usnesení valné hromady.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; zásadní právní význam napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud shledává v posouzení otázky dovoláním otevřené, neboť odvolací soud institut pozastavení výkonu (sistace) hlasovacího práva vyložil způsobem, který je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že soud v rejstříkovém řízení není oprávněn přezkoumávat platnost usnesení valné hromady; opačný závěr se zjevně podává z § 131 odst. 8 obch. zák., jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010, a judikaturu v něm uvedenou).
Dovolání je přesto důvodné.
Podle § 127 odst. 1 obch. zák. platí, že valná hromada je schopná usnášení, jsou-li přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů, nevyžaduje-li společenská smlouva vyšší počet hlasů.
Z § 127 odst. 3 obch. zák. plyne, že valná hromada rozhoduje alespoň prostou většinou hlasů přítomných společníků, nevyžaduje-li zákon nebo společenská smlouva vyšší počet hlasů.
Podle § 127 odst. 5 písm. c) obch. zák. společník nemůže vykonávat hlasovací právo, jestliže valná hromada rozhoduje o tom, zda mu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být prominuto splnění povinnosti, anebo zda má být odvolán z funkce orgánu nebo člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce.
Z § 127 odst. 6 obch. zák. se podává, že § 186c odst. 1 a § 186d obch. zák. se použijí obdobně.
Podle § 186c odst. 1 obch. zák. při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí a při hlasování na valné hromadě se nepřihlíží k akciím nebo zatímním listům, s nimiž není spojeno hlasovací právo, nebo pokud nelze hlasovací právo, které je s nimi spojeno, vykonávat.
V dovolatelkou přiléhavě citovaném usnesení sp. zn. 29 Cdo 585/2010 (jež je veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – rovněž na jeho webových stránkách) Nejvyšší soud vysvětlil, že při posuzovaní způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí a při hlasování na valné hromadě se nepřihlíží k akciím nebo k zatímním listům, pokud nelze hlasovací právo, které je s nimi spojeno, vykonávat; k přijetí usnesení pak postačuje dosažení většiny hlasů počítané ze „zbývajících“ (nesistovaných) hlasů.
Uvedené závěry se plně prosadí i ve vztahu k § 127 odst. 5 písm. c) obch. zák. v poměrech společnosti s ručením omezeným při rozhodování valné hromady o odvolání jednatele společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že Ing. D. nemohl při rozhodování valné hromady o jeho odvolání z funkce jednatele dle § 127 odst. 5 písm. c) obch. zák. vykonávat své hlasovací právo. Základním důsledkem sistace hlasovacího práva jmenovaného přitom bylo (viz výslovné znění § 186c odst. 1 ve spojení s § 127 odst. 6 obch. zák.), že při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí (tj. při posuzování usnášeníschopnosti valné hromady) a při hlasování na valné hromadě o odvolání Ing. D. z funkce jednatele nebylo k jeho hlasům možné přihlížet.
Nepřihlížení k hlasům při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí pak spočívá v tom, že od celkového počtu hlasů, kterými společníci na valné hromadě disponují, se odečtou hlasy, s nimiž nemůže být vykonáváno hlasovací právo. Jen ve vztahu ke „zbývajícím“ hlasům je pak posuzováno dosažení kvora pro usnášeníschopnost valné hromady. Jinými slovy pouze hlasy, na něž se pozastavení výkonu hlasovacího práva podle § 127 odst. 5 obch. zák. nevztahuje, tvoří „všechny hlasy“ ve smyslu § 127 odst. 1 obch. zák., z nichž se určuje počet hlasů potřebných pro způsobilost valné hromady činit rozhodnutí podle označeného ustanovení, popř. podle ujednání obsaženého ve společenské smlouvě.
V projednávané věci tak v důsledku sistace hlasovacího práva Ing. D. (disponujícího padesáti hlasy ze sta) postačovala ke způsobilosti valné hromady učinit rozhodnutí o odvolání jmenovaného z funkce jednatele pro porušení povinností při výkonu funkce přítomnost společníků (společníka) disponujících (společenskou smlouvou stanovenou) nadpoloviční většinou ze zbývajících padesáti (nikoli celkového sta) hlasů (k tomu srov. obdobně závěry usnesení sp. zn. 29 Cdo 585/2010).
Nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož se při posuzování usnášeníschopnosti valné hromady vychází z celkového počtu hlasů – včetně hlasů sistovaných – činí úpravu institutu sistace hlasovacího práva společníka v určitých případech obsoletní; v projednávané věci vede k (dovolatelkou přiléhavě vytýkaným) nepřípustným důsledkům: společník s 50% obchodním podílem, jenž je současně jednatelem společnosti, by byl ze své funkce pro porušení povinností fakticky neodvolatelný, neboť by postačila jeho neúčast na valné hromadě a tato by nebyla nikdy způsobilá rozhodnout o jeho odvolání.
Na uvedených závěrech ničeho nemění ani zvýšení počtu hlasů potřebných pro způsobilost valné hromady činit rozhodnutí ve společenské smlouvě. Jeho důsledkem je pouze to, že pro dosažení usnášeníschopnosti valné hromady musí být přítomni společníci disponující ve společenské smlouvě stanovenou zpřísněnou většinou (nepostačuje polovina dle § 127 odst. 1 obch. zák.) z hlasů zbývajících po odečtení hlasů sistovaných.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky sistace hlasovacího práva společníka a usnášeníschopnosti předmětné valné hromady, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud – aniž se zabýval ostatními dovolacími námitkami – usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně opětovně posoudí, zda údaje o skutečnostech, které se do rejstříku zapisují, vyplývají (v projednávané věci) z listin, které mají být podle zvláštního právního předpisu k návrhu doloženy (§ 200da odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-